Krátce po začátku nového roku svět s obavami a napětím sledoval, zda nevraživost Íránu a Spojených států nepřeroste ve válečný konflikt. Co si myslíte o způsobu, jakým Američané vyřešili svůj problém s druhým mužem Íránu generálem Kásimem Sulejmáním? Jak pohlížet na zabití Sulejmáního a provedení akce z pohledu mezinárodního práva?

Mezinárodní právo se zdá být už řadu let v jakémsi rozporu s dobrými mravy, když slouží především silnějším státům jako výchovný prostředek na umravnění těch států tzv. neposlušných. V praxi, stejně jako v přírodě džungle, už odedávna rozhodují zákony práva silnějšího. Svět nabízí schizofrenii už tím, že navrhuje Nobelovu cena míru teroristům a světovládcům, kteří rozdmýchávají lokální nepokoje, hádá se o tom, kdo je partyzánský bojovník za svobodu a kdo naopak je nenáviděný terorista napadající zákeřně ze zálohy, když oba mají v rukách stejné zbraně, které právě mírumilovný svět – pro ně – nepřestává vyrábět a pašovat. Jak ale koho potrestat? Kdo je viník, každá strana bude mít jiný názor! Vydala by tuhá diktatura svého pohlavára k mezinárodnímu soudu – směšné! Stačí si vzpomenout na Josefa Urválka, proklínaného komunistického prokurátora a pak i předsedu Nejvyššího soudu, který svou krutostí zavinil utrpení, a dokonce smrt mnoha nevinných lidí. Nikdy se ho nepodařilo odsoudit, a kdyby ho některá z jeho obětí tehdy zaslouženě sejmula, byla by dokonce obžalována za terorismus. A nebyly kdysi naše milice jakousi obdobnou údernou pěstí lidu, kterou dnes vyčítáme íránským revolučním gardám? Všichni ti vyjmenovaní na Olbramově pomníku komunistických zvěrstev na pražském Újezdu by mohli vyprávět a vyčítat krátkozrakost světské spravedlnosti a její apatický přístup. Takže kam až sahá spravedlnost? Hádejme.