Islámský emirát Afghánistán. Jak vám to zní? A o čem svědčí, že Tálibán tak rychle obsadil zemi po odchodu vojsk – nebo ještě při jejich odcházení?
Afghánské dobrodružství bylo odsouzeno ke katastrofě od okamžiku, kdy stratégové NATO – někdy ještě za Bushe mladšího – rozhodli, že do té země sice vojensky vlítnou, ale nebudou se pokoušet měnit ji kulturně, ponechají v platnosti islámské zákony, nechají tam víceméně volně operovat celou islámsko-kmenovou strukturu. V těch podmínkách měl demokratický nátěr jako volby v západním stylu a tak dále nějakým způsobem vykřesat moderní nejen demokratickou, ale ještě k tomu liberální společnost. Tím neříkám, že by nějaké vykořenění tamních kmenových tradic a potlačení islámského vlivu tu demokratickou společnost vykřesaly, a vlastně ani nevím, jak by to vše měl případný okupant zařídit. Zkoušeli to Sověti, ti dokonce měli ucelenou sekulární ideologii, vlastně náboženství bez Boha – a neuspěli.
Západ žádnou takovou ideologii v době Bushe mladšího a Obamy už neměl. Nahradila ji na jedné straně všemoc peněz, na straně druhé pokrytecká tolerance kdejakých menšin, včetně, v uvozovkách, menšiny islámské, která je v Afghánistánu samozřejmě drtivou většinou. Výsledkem prvního nejspíš byla, přesně to nikdo nevíme, nebetyčná korupce a drancování země – co jiného by tam dělaly ty tisíce zahraničních soukromých kontraktorů? Výsledkem druhého pak byl celkově zmatený přístup, kdy na americké ambasádě v přísně konzervativní zemi vlála duhová vlajka a kdy těch pár žen, které spolu s evakuovanými „tlumočníky“ nastupujícími do letadel, měly na hlavě islámské šátky. Ne strašidelné burky, od těch styk se západními strukturami alespoň úzkou vrstvičku nejspíš oprostil, ale pořád šátky. Svědectví je vlastně zoufale málo, ale to vše muselo generovat naprostý chaos v zemi i hlavách lidí. Když si připočteme ty desítky tisíc obětí západního válčení, není divu, že místním začal připadat atraktivnější Tálibán, který si v zemi dokázal udržet organizační strukturu, vystupoval cílevědomě a rozhodně, a sliboval ukončení chaosu pod cizí nadvládou.
Kde se v průběhu dvacetileté mise stala chyba? Ve výcviku? Neodhadnutí afghánské mentality? V pokusu změnit během dvou desetiletí konflikty mnoha staletí?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová