Ukradená voda? Zisky jdou cizincům, pár měst se ubránilo. Zrady, úplatky. Lumpárny v Praze a v Olomouci. A cesta, jak ji vrátit do českých rukou

24. 8. 2019 15:26

PRAVDA O VODĚ Ve druhém díle seriálu rozhovorů zakladatel Nadačního fondu Pravda o vodě Radek Novotný pokračuje v odkrývání toho, kdo si privatizoval zisky z distribuce vody v Česku. Prozrazuje, co si myslí o současné iniciativě politiků zakotvit ochranu vody v Ústavě. Naznačuje i cesty k nápravě. Uvádí příklad z Izraele, kapitalistického státu, kde je voda zcela pod kontrolou státu a podléhá centrálnímu plánování.

Ukradená voda? Zisky jdou cizincům, pár měst se ubránilo. Zrady, úplatky. Lumpárny v Praze a v Olomouci. A cesta, jak ji vrátit do českých rukou
Foto: Archiv RN
Popisek: Ing. Radek Novotný, spoluzakladatel Nadačního fondu Pravda o vodě

V minulém díle našeho seriálu o vodě jste hovořil o vyvádění zisků z distribuce vody do rukou zahraničních koncernů díky smlouvám uzavřenými politiky. Zajímalo by mne, co na proces, jakým byly smlouvy uzavírány, řekly soudy?

To je velmi dobrá otázka, protože znalost odpovědi na ni nejen objasní, jak cizinci ovládli v ČR téměř 70 procent tržeb a miliardové zisky z vodného a stočného – a přitom nemusí financovat 70 procent investic do infrastruktury, ale i to co je třeba udělat, aby tento absurdní systém skončil.

Proces vedoucí k uzavření smluv s koncerny byl velmi sofistikovaně připraven a řízen. Soudy potvrdily, co léta říkám. Tento proces byl mimořádně nemravný, protiprávní a má vysokou celospolečenskou nebezpečnost, neboť na straně organizované skupiny nájezdníků jsou do něj zapojeni i politici, kteří měli hájit zájmy měst a občanů.

Mohl byste být konkrétní a ilustrovat výroky soudů na konkrétních příkladech?

Například soudce Krajského soudu v Brně o tom, jak a co proběhlo, řekl: „Přijetím napadených usnesení vrcholilo cílené jednání řada osob (právnických i fyzických) započaté někdy v roce 2001. … Obecně se dá uzavřít, že každý vztah měl svůj smysl, každý vztah byl předem načasován, stejně jako jednání každé právnické nebo fyzické osoby. Žádný vztah, žádné jednání nelze označit za nahodilé. Rozhodnutí valné hromady, jako výsledek tohoto pokoutného procesu, soud považuje za mimořádně nemravné (viz ustanovení § 31 občanského zákoníku a ustanovení §1 odst. 2 obchodního zákoníku).“

Anketa

Schvalujete působení ministra zahraničí Tomáše Petříčka?

6%
94%
hlasovalo: 21181 lidí

Soudci Vrchního soudu v Olomouci, kteří řešili případ vody ve Zlíně, šli ještě dál: „Provozní model s Veolií byl realizován obcházením zákonů ČR…. Cílem společnosti JV, Zlínské vodárenské, tedy koncernu Veolia nebylo získat akcie Vak do vlastnictví, ale tuto společnost ovládnout a ponechat si její provozní část a to i za cenu postupu in frudem legis – obcházení zákona... Jednání JV, ČS a města Zlín je jednáním nedovoleným, nemůže tedy požívat právní ochrany. I když zákon nestanoví sankci za takové jednání, je nutno dovodit, je touto sankcí musí být opak toho, čeho chtěly uvedené subjekty svým nedovoleným jednáním dosáhnout, tj. účastnit se (i skrytě) valných hromad Vak Zlín a prosadit provozní model.“

Byl případ Zlína něčím specifický?

Zlín je ukázkou toho, co probíhalo při kobercovém útoku na městské vodárny od roku 2001. Totéž, co jsem doložil soudcům v kauze vytunelování VaK Zlín, se s malými odchylkami dělo po celé České republice. Někde se podařilo s rozumnými politiky nájezdníky odrazit. Odhalili jsme „trojské koně“ a díky tomu nájezdníci neuspěli. Mohu v tomto ohledu jmenovat města Mladá Boleslav, Náchod, Pardubice, Přerov.

Jinde to ovšem tak dobře pro veřejnou kasu nedopadlo...

Ano, jinde bez ohledu na zákony ČR a bez ohledu na negativní dopady na občany, města i stát, organizovaná skupina lumpárnu v zájmu koncernů realizovala. Je to například případ Olomouce, Prahy. Stalo se to i v případech, kdy již najisto věděli, že tím připraví vodárny nejen o zisky z vodného a stočného, ale i o miliardy z dotací z EU na obnovu infrastruktury – Prostějov, Zlín, Chrudim.

Přímé zapojení těch zahraničních firem tam ale nevidíme?

Koncerny nikdy nedělaly nic napřímo. Vše realizovala organizovaná skupina firem, „trojských koňů“ a vodařů.

Firmy prováděly sofistikovaný greenmailing (získávání kontroly nad firmami prostřednictvím nakupování akcií, pozn. red.). Šlo o prázdné slupky s různými jmény, se stejným sídlem, stejnou strukturou lidí orgánech, bez zaměstnanců, bez financí a bez praxe s vodárenstvím.

Trojské koně pomohly firmám protiprávně ovládnout městské vodárny a jejich orgány. Tito lidé nejvíc lhali zastupitelům, kryli protiprávní stav, hlásali a slibovali růžové zítřky, když zastupitelé odsouhlasí smlouvy s koncerny, ale také vyžadovali stranickou stádnost, kšeftovali s investicemi do infrastruktury mezi obcemi, zastrašovali kolegy např. přes místa na kandidátkách apod. Trojské koně byli 2-3 „politici“ z velkých měst, kteří seděli ve vedení městských vodáren a současně ve vedení největších měst v regionu.

Fotogalerie: - Připomínka 1968 v Karlových Varech

Aktivisté Milionu chvilek v Karlových Varech před ...
Vzpomínková akce u příležitosti výročí 21. srpna 1...
Vzpomínková akce u příležitosti výročí 21. srpna 1...
Vzpomínková akce u příležitosti výročí 21. srpna 1...
Vzpomínková akce u příležitosti výročí 21. srpna 1...
Vzpomínková akce u příležitosti výročí 21. srpna 1...

O strategii jsme již hovořili. Jaká byla jejich taktika?

Do orgánů městských vodáren vpašovali firmy a „trojské koně“ přímo lidi z koncernu. Ti poté zevnitř městských vodáren připravili pro koncern návrhy smluv, které městské vodárny vykuchaly. Porušovali přitom zákaz konkurence definovaný zákonem.

Vodaři z vedení městských vodáren tvořili poslední část organizované skupiny. Tito lidé věděli o tom, že městské vodárny protiprávně ovládli nájezdníci. Věděli vše o jednání „trojských koňů“ i lidí z koncernů ve vedení městských vodáren. Zneužili toho, že jim starostové věřili. Po uzavření smluv s koncerny přešli na lukrativní místa ve vedení koncernových vodáren.

Tito lidé společně zametali stopy o protiprávním ovládnutí městské vodárny a bránili městům a obcím v přístupu k pravdivým informacím a protiprávní komplot realizovali, řídili a kryli.

Máte k tomu konkrétní důkazy?

Ano, existenci organizované skupiny, její složení a činnost jsem doložil soudům a soudci potvrdili, že říkám pravdu. Zacituji z jeho vyjádření:

„Není obvyklé, aby generální ředitel a místopředseda představenstva VaK Zlín, Ing. Martin Bernard, jako osoba pečující o majetek společnosti s péčí řádného hospodáře, mající s ohledem na výsledek voleb obecnou autoritu, přesvědčoval členy zastupitelstva akcionáře o potřebnosti prodeje části jím řízeného podniku za situace, kdy takové řešení členové zastupitelstva akcionáře dříve odmítli.

Není obvyklé, aby ekonomický ředitel VaK Zlín – prodávajícího (Ing. Petr Tejchman) byl současně členem představenstva kupujícího ZVL. ZLV vystupovala ve vztazích vůči VAK namísto JIV, neboť ta byla nepřijatelná pro skupinu kolem města Otrokovice a zřejmě i nestravitelná pro případné další akcionáře společnosti.“

Jak organizovaná skupina manipulovala se starosty, popisují zastupitelé na tomto videu:

  • Podrobně o existenci, složení a činnosti organizované skupiny více v těchto konkrétních rozsudcích: zde, zde, zde a zde.

Vzpomínám si na častý výrok pravicových politiků z let minulých ve smyslu, že „trh vyřeší“ ve společnosti vše, jakoukoliv poptávku a tím nejlepším způsobem. To asi neplatí nejen u vody, že?

Připustím-li myšlenku, že veřejný sektor není schopen řídit strategické odvětví, když má v rukou v oboru vzdělané vodaře, infrastrukturu, provozní techniku, pak kladu logickou otázku:

Jak má být toto schopen veřejný sektor řídit, když vše zásadní pro řízení odvětví má v rukou koncern, jehož prioritou je z monopolního odvětví vysát vše co jde na své účty v zahraničí?

Anketa

Jsou události srpna 68 a srpna 69 stále pro český národ traumatem?

10%
90%
hlasovalo: 10531 lidí

Následuje druhá logická otázka. Na co v takovém případě máme veřejný sektor a politiky? Jak v takovém případě tito neschopní politici, kontrolují všehoschopné koncerny a finanční skupiny?

Toto heslo mezi lidi s prominutím kydají mezi lidi nejen pravicoví „politici“. Používají ho lidé zainteresování na předání veřejné služby do rukou soukromých subjektů i v dalších odvětvích anebo ti, co chtějí sedět na pozicích starostů, ale o nic se nestarat.

Jaká další rizika privatizace zisků z distribuce vody kromě finančních ztrát přináší?

Pokud z monopolního odvětví, se síťovým charakterem, kde je návratnost investic 70 i 120 let uděláme kšeft soukromých firem, pak 70-120 let přijdeme nejen o zisky z tohoto odvětví, ale i o know-how, kontrolu a správu nad tímto strategickým odvětví.

Uvedu příklad z Blízkého východu. Izrael je kapitalistický stát a Židé jsou obchodníci – a světe div se, voda v Izraeli zůstává zcela pod kontrolu státu a podléhá centrálnímu plánování. Izraelci jasně říkají, že v tomto případě kolektivní přístup k vodě je klíčem k úspěchu na poli šetrného vodohospodářství.

Ilustruji tím, co k tomu říká profesor politické geografie Arnon Soffer: „Izrael je západní země, která podporuje myšlenku individualismu. Jenže existují určité oblasti, v nichž je nejrozumnější uplatňovat kolektivní přístup. Pokud jde o vodu, kolektivní vlastnictví je jedním z důvodů, proč naše země dokáže vypadat jako letní víla uprostřed džungle.“    

Izraelci se v případě správy monopolu vody vzdali soukromého vlastnictví a „výhod“ tržní ekonomiky a vznikl systém, který všem zajišťuje přístup ke kvalitní vodě. Občané pověřili vládu, aby jejich jménem řídila a regulovala dodávky vody, nastavovala ceny a rozhodovala o distribuci.

Jsou stejně jako já přesvědčeni, že to bude ku prospěchu všech občanů, a nikoliv jen ku prospěchu vybraných jedinců, a je jedno, zda je o fyzické či právnické osoby. Proto jako zakladatel Nadačního fondu PRAVDA O VODĚ, toto léta prosazuji a vysvětluji v České republice. Pokud nechceme být kolonií, pak toto budeme muset zavést i v ČR a čím později to politici realizují, tím více nás to bude všechny stát.

  • Více informací o tom, jak to je v Izraeli s vodou, čtenář získá na odkazu ZDE  

Mohl byste čtenářům připomenout, o které zahraniční firmy v případě smluv na českou vodu jde? Velmi známým jménem je francouzská Veolia, ale jsou i další?

Také dobrá otázka. Lidé si ji nekladou, a ona v sobě má tři podotázky. Kdo prodává „českou“ vodu? Kdo inkasuje vodné a stočné? Kde končí peníze, které za vodné a stočné platíme?

Na co tímto narážíte?

Všimli jste si, že např. Severomoravské vodovody a kanalizace, a.s. mají stejně jako Pražské vodovody a kanalizace, a.s. nebo Severočeské vodovody a kanalizace, a.s. stále stejné jméno, jako za socialismu...

Vím o tom...

Lidé díky tomu totiž žijí v omylu, že platí městským vodárnám, které to, co lidé v ceně vody zaplatí, investují do trubek. Lidé nevědí, že 20-40 procent z toho, co zaplatí, skončí v cizině, kde neodebrali ani kapku vody a žádné trubky nemají. Proto se to stále jmenuje „SmVak“...

Priority všech koncernů a finančních skupin jsou stejné – poslat z vody na účty vlastníků vše, co jde. V ČR dnes působí koncerny z Francie, Španělska, Německa, Rakouska.

Fotogalerie: - Maso je vražda

Pochod za práva zvířat - The Official Animal Right...
Pochod za práva zvířat - The Official Animal Right...
Pochod za práva zvířat - The Official Animal Right...
Pochod za práva zvířat - The Official Animal Right...
Pochod za práva zvířat - The Official Animal Right...
Pochod za práva zvířat - The Official Animal Right...

A konkrétně? Kdo si díky tomu přišel k penězům?

Miliardy vyinkasovala z SmVaku „Slovenská“ Penta i Aqualia ze Španělska. Totéž dělá Veolia např. z PVK v Praze a SUEZ v Brně a Ostravě apod. – dělají to legálně, ale politici nebo organizované skupiny je do těchto pozic vždy legálně nedostali. Zisky z vody a neschopnost státu bránit strategický monopol větří již i firmy z Číny nebo české „finanční“ skupiny.

  • Podrobné členění toho, kdo prodává lidem vodu a inkasuje zisky, jsme v rámci práce našeho Nadačního fondu Pravda o vodě zpřístupnili lidem ZDE

V minulém dílu jste hovořil o tom, že cestu zahraničním koncernům k české vodě prošlapali politici.. Bylo by možné některé jmenovat?

Doložit, kdo konkrétně z politiků a vodařů kooperoval s nájezdníky lze. Konkrétní jména jsou uvedená ve výročních zprávách městských vodáren v přehledu členů představenstev a dozorčích rad městských vodáren. To jsou ti, kteří předložili městům návrh schválit uzavření smluv o nájmu a provozování s koncernem nebo překupníkem.

Pokud se podíváte do složení orgánů koncernů, rok poté co byly uzavřeny smlouvy, tak část z těchto „politiků“ najdete v orgánech společností koncernů. Lidé by měli vědět, o které „politiky“ jde, proto jsme v rámci vzdělávací činnosti kterou NFPOV léta dělá, přidali v přehledu informací o vodárnách k informacím o vývoji ceny vody a objemu inkasovaných zisků z vody od lidí, také výroční zprávy vodáren a koncernů, kde jsou jména politiků v orgánech vodárny nebo koncernu. Přehledně například ZDE.

V souvislosti s klimatickou změnou nabírají vodní zdroje čím dál větší důležitosti. V případě nedostatku vody se cena bude zvyšovat. Jak zabránit tomu, aby se s vodou spekulovalo?

Je třeba prosadit základní principy, aby voda a správa vody zůstaly komoditou spravovanou jako služba – obdobný principy správy vody mají např. v Izraeli. Voda je život, ne zboží určené k dolování zisků. To neznamená, že má být voda zadarmo. Zdarma znamená, že si ji nikdo neváží. Ale dnes je problém v tom, že voda je drahá a to, co se od nás vybere, končí z nemalé části na účtech cizinců v zahraničí – a peníze na obnovu trubek v ČR, na řešení problémů se suchem scházejí. Co se od nás vybere, musí jít zpět do vodárenství, a ne do ciziny.

Inspirovali jsme se v rozsudcích a v zahraničí. Navrhli jsme přijmout 10 kroků, které pokud budou realizovány, pak se s vodou spekulovat nebude.

O jaké kroky se jedná?

Uvedu to v bodech. Jedná se o následující:

  1. Vytvoření dlouhodobé státní vodárenské koncepce  k zajištění zdrojů vody, zásobování obyvatelstva pitnou vodou a čištění odpadních vod, samofinancováni celého odvětví.

  2. Stanovení přístupu k pitné vodě základním právem každého občana v reakci na snahy o její komercializaci a toto právo občanům garantovat v Ústavě České republiky.

  3. Zachování zásady, že „voda není zboží“ ve všech otázkách týkajících se vody.

  4. Zapracování zásady, že služby zásobování vodou a čištění odpadních vod jsou prováděné ve veřejném zájmu a proto jsou lidská práva nadřazena nad zájmy soukromých subjektů.

  5. Zahájení procesu vedoucímu k transformaci stávajících společností působících v oblasti vodárenství do podoby veřejně prospěšných, tzn. neziskových společností.

  6. Garantování, že provozování vodovodů a kanalizací má podobu a charakter veřejné služby.

  7. Začlenění zásady, že vlastnictví, správa a kontrola vody, infrastruktury a hospodaření s vodou musí být v rukou veřejné správy, do právních norem.

  8. Zajištění bezpečnosti pramenišť, vodních zdrojů a dodávek vody proti vandalismu a terorismu, za spolupráce bezpečnostních složek státu.

  9. Zajištění, aby společnosti působící ve vodárenství byly povinny poskytovat a zveřejňovat informace o kalkulacích cen a smlouvách s městy a jejich vodárnami, a to bez výjimek.

  10. Zapojení institucí, v jejichž působnosti je ochrana státu, např. zpravodajské služby, do prošetření podezřelých aktivit soukromých subjektů a opatření k nápravě často protiprávního stavu hospodaření s vodou a řízení vodáren.

  • Důkaz je v rámci naší petice ZDE.

Export vody do zahraničí, kde je vyšší kupní síla, podle vás nehrozí?

Pokud nebudeme pozorní a vše zásadní, co se týká vody, nebude v rukou veřejného sektoru, pak pokus udělat z vody kšeft formou, o které hovoříte, určitě přijde. Export vody řešilo nedávno Slovensko, naštěstí se lidé proti darebákům, kteří toto prosadili, velmi rychle spojili a našli se i rozumní politici, kteří to zastavili a legislativně napravili.

Negativní důsledky neuvážené komercionalizace vody a nakládání s vodou v rukou koncernů, které nesou na svých bedrech lidí, města a stát, přesně popisuje dokument – O praktikách firmy Nestle, video níže:

Co říkáte na současnou iniciativu politiků kolem možné ústavní ochrany vody? V médiích se kvůli tomu často straší znárodňováním. Měla by být voda chráněna Ústavou ČR, případně jak?

Přicházejí návrhy upravit Ústavu a tím „chránit vodu“, což vítáme. Garanci práva lidí na vodu v Ústavě požadujeme léta a je žádoucí, ale je třeba dát pozor na to, zda nejde o volební hrátky. Návrh KSČM, STAN a KDU pomáhá téma otevřít, ale problém komplexně neřeší. Vím, že se o tomto hovoří také v ČSSD, mezi Piráty a v ANO.

Mám společně s Nadačním fondem PRAVDA O VODĚ na iniciativě politiků svůj podíl. Léta upozorňujeme politiky na to co se ve vodárenství děje a co je třeba řešit.

Poprvé jsme o problému informovali již v roce 2002, odkaz ZDE.. Politici v Parlamentu ČR od nás dostávají důkazy, rozsudky a rozbory dění kolem vodáren léta. Naposledy v rámci charty Voda 300, k dispozici ZDE

Politici s vámi spolupracují?

Část politiků s námi spolupracuje a komunikuje. Díky nám zjistili, že vedení některých stran něco jiného káže a něco jiného dělá a také, že mají mezi sebou „trojské koně“. I proto NFPOV přes datový portál www.pravdaovode.cz zpřístupňuje zdarma rozsudky, ukázkové kauzy, jak se voda dostala do rukou koncernu, srovnání cen a zisků z vody atd.. Rozumní členové stran díky tomu vytvářejí zevnitř stran tlak na vedení, aby konalo a začala náprava. 

  • Více informací k tématu vody v Praze ZDE a ve Zlíně ZDE.

Úpravu Ústavy požaduje Nadační fond PRAVDA O VODĚ a jeho zakladatelé roky. Druhý bod petice VODA JE ŽIVOT přímo obsahuje požadavek na garanci práva lidí v Ústavě ČR.

Má-li jít o koncepční krok, pak ovšem tento první krok musí být spojen s realizací dalších 9 kroků, které jsme ukázali a jsou cestu k řešení problémů. Žádné ústavní právo samo o osobě nezajistí odsun soukromých firem ze správy vody a nevrátí do správy vody zájmy lidí, státu ani přírody. V prohlášeních stran a hnutí návrh realizovat dalších 9 potřebných kroků nevidíme.

Anketa

Udělal Michal Šmarda dobře, když ,,položil" stranickou nominaci na ministra kultury?

hlasovalo: 10921 lidí

Upozorňuji proto veřejnost i politiky, a to nejen zde, že pouhá úprava Ústavy ČR nápravu nezajistí.

Návrhy KSČM, STAN, ANO i KDU a PIRÁTŮ, které jsem viděl, proto beru jako začátek procesu, který může vést k nápravě, pokud se problematika vodárenství začne řešit komplexně.

Pokud nebude realizován komplexní přístup, pak ustanovení napsané v Ústavě politici nebudou schopni zajistit. Z ČR bude dál Koncernistán, z vody kšeft a nominanti koncernů a finančních skupin ve vrcholové politice budou dělat vše (tzn. nic), aby vše jelo dál, tak jak to pro koncerny za nějaká vlastní benefit nastavili.

  • Odkazy na informování politiků ZDE, více o nadačním fondu Pravda o vodě ZDE, petice nadačního fondu ZDE, koho kvůli vodě volit ZDE

Na většině území v ČR byly zisky z distribuce vody privatizovány (soudě dle mapy ČR, kterou jste přiložil v minulém rozhovoru), někde se tomu dalo zabránit. Vidíte v posledních letech nějaký konkrétní posun v tom, že by se zisky z distribuce vody dařilo získávat zpět do veřejných rukou?

Sleduji dva trendy – první začal v Plzni – kdy město odkoupilo správu vody zpět do svých rukou. Druhému trendu říkám „tunel na konci tunelu“. Protože často stejní lidé, odpovědní za uzavření pochybných smluv, tvrdí, že byli koncerny ohloupeni a nyní vykřikují, že je třeba vrátit vodu do rukou měst.

Ve skutečnosti nic podobného nerealizují, jen původní provozní model přelakují na model servisní. To znamená, že se koncern z první linie stáhl do pozadí, ale peněžní toky i zisky vody koncern ovládá dál.

O co se jedná?

To vědí jen ti, pro které se to realizuje. Pokud jsou mé informace správné, tak na severu Čech z cca 3400 zastupitelů města obcí dvou krajů, vidělo smluvní dokumentaci s koncernem celkem 14 statečných zastupitelů. Ti přitom museli podepsat pod mnohamilionovými pokutami mlčenlivost o tom, co vidí, nesměli si nic nafotit a nedostali žádné kopie dokumentů, které by mohli probrat s odborníky a advokáty. To nemá s fungováním svobodného státu a řádnou správou pro lidi strategické suroviny veřejným sektorem nic spolčené. Pro mne to je důkaz že se pod falešným heslem – vrátíme vodu obcím – jen se přelakovaly smlouvy a vše jede dál (viz video níže):

Další ukázkový příklad absurdního jednání „politiků“ je Zlín. Rozsudky jsem citoval v odpovědi na první otázku. Myslíte, že politici a jimi dosazená parta kolem Březíka a spol. podali žaloby na náhradu škod, vrácení neoprávněného obohacení a trestní oznámení na organizovanou skupinu a darebáky, kteří ve vedení vodárny léta protiprávní stav kryli? Tak na to zapomeňte. Nechali vše promlčet a podali žalobu na určení, že smlouva s Veolií platí!

Kdo stanoví cenu a zisk z vody koncernu, kterému platíme ve vodném a stočném? Veolia, nebo starostové? Viz naše video níže:

Připravují 17 let VaK Zlín dál o možnost čerpat stamilióny z EU na obnovu infrastruktury. Udržují v chodu systém, kdy lidé léta platí nejdražší cenu vody ve Zlínském kraji a stamiliony z vodného a stočného, které lidé platí za vodu, končí v zahraničí. Březík a jeho parta ve vedení vodárny berou díky politikům ve vedení města Zlín miliónové odměny za to, že toto udržují v chodu. To není ve státě, kde funguje justice a policie možné. Výsledky soudů a policie v ČR a ve Francii ve vodárenských kauzách jsou nesrovnatelné, přitom hráči jsou stejní a systém podobný, takže i zde je třeba náprava.

Je náprava možná?

Věřím, že se zájmy lidí a státu do správy vody vrátit lze. Je k tomu třeba dál informovat lidi, aby věděli, co se páchá a kdo to páchá. Je potřeba dál bránit vodu proti darebákům přes soudy. Neustupovat gangsterům, ani žalobním útokům koncernů, které se snaží žalobními útoky proti informování veřejnosti, tzv. A strategic lawsuit against public participation (SLAPP) zabránit, aby lidé věděli, co se děje a že to lze napravit. To vše opakovaně léta zažívám nejen já.

Dokud si vedení stran neudělají pořádek ve vlastních řadách, pak skutečná náprava, jaká přišla v Německu nebo ve Francii, v ČR nepřijde. Strany, které si nejsou schopny udělat pořádek ve vlastních řadách, logicky nejsou schopné udělat pořádek ani ve vodě a v republice.

Nadační fond PRAVDA O VODĚ proto vše monitoruje, dokládá lidem i politikům a důsledně nápravu prosazuje.

Je třeba používat selský rozum, trvat na dodržování zákonů a nebát se lidem říkat pravdu. To je cesta k nápravě. S rozsudky v rukou a s informovanými lidmi v zádech, nemají kolaboranti dlouhodobě šanci.

  • Více o nadačním fondu Pravda o vodě ZDE.
  • O problémech nadačního fondu Pravda o vodě a společnosti Veolia ZDE.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jonáš Kříž

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

EU je ekonomická supervelomoc, vykládal před lidmi Niedermayer. Jen je škoda, že nemá společnou zahraniční politiku

20:34 EU je ekonomická supervelomoc, vykládal před lidmi Niedermayer. Jen je škoda, že nemá společnou zahraniční politiku

REPORTÁŽ Europoslanec versus český podnikatel. Chvála prezidenta za jeho aktivity v Číně. To pro mno…