Objekt je v současné době volně přístupný a zájemci o prohlídku si mohou klíče zapůjčit kdykoli od pana Vilímce, jehož dům se nachází v blízkosti mlýna. Od poloviny června však vdechnou této památce život již zmíněné netradiční kostýmované komentované prohlídky, prostřednictvím nichž návštěvníci získají mnoho zajímavých informací, budou moci ochutnat chleba z místního ekologického zemědělství, vyfotit se s maskotem mlýna – skřítkem Picmochem Jeronýmem z rodů mlynářů –, či si vyzkoušet mletí mouky ze zrna na ručním rotačním mlýnku.

„Tento větrný mlýn má nejmodernější dochované mlecí vybavení německého typu u nás, druhý takový v celé České republice nenajdete,“ hlásí Eva Ševčíková, ředitelka Kulturního centra Bílovec. „Jeho poslední majitel, mlynář Alois Schurek, totiž mezi dvěma světovými válkami strojní vybavení mlýna významně modernizoval. Mlýn podle dochovaných záznamů mlel ještě v roce 1942. A i když mlecí zařízení již není provozuschopné, jsme přesto rádi, že můžeme návštěvníky prostřednictvím komentovaných prohlídek nejen seznámit s historii mlýna, ale i s tím, jakým způsobem se používal a nastínit jim, jaký byl životní úděl mlynářů, nebo jaké zvyky se s mlynářstvím pojily,“ pokračuje Eva Ševčíková a dodává, že v polovině 19. století bylo na Bílovecku téměř 70 těchto „větřáků“. „Oblasti kolem Moravské brány a rovněž svahy Oderských vrchů, tedy území, kde Bílovec leží, poskytovaly vhodné podmínky pro energetické využití větrů. Bezvětrných dnů je zde pouze 25–33 procent v roce. Nástup parních strojů a budování strojních mlýnů v tomtéž století však znamenaly postupný konec nejenom větrných, ale i vodních mlýnů. Některé podlehly požárům, jiné byly rozebrány, ty nevyužívané chátraly a poslední vzaly za své v průběhu bojů na konci 2. světové války.“