Se svatbami, vítáním občánků a dalšími slavnostními obřady na liberecké radnici je od roku 1959 neodmyslitelně spjatý varhaník Karel Hájek, který se sám velkou měrou zasloužil o to, že se varhany v obřadní síni vůbec objevily. „Od doby první republiky byly v koncertním sále Městské knihovny v Moskevské ulici. Po pětačtyřicátém roce o varhany projevilo zájem tehdejší Severočeské divadlo Liberec, které je chtělo nainstalovat do chystaného kulturního domu. K jeho výstavbě ale nakonec nedošlo a varhany putovaly z Lidového domu, kde byly na čas uskladněné, do Hudební školy v Ludmilině ulici. Tam ale záhy došlo k výměně ředitele a nové vedení označilo varhany za kostelní nástroj, který ve škole není žádoucí,“ vylíčil Karel Hájek.

A protože v té době hrál při svatbách v obřadní síni radnice na harmonium a šlapání do vzduchu mu nebylo příjemné, obrátil se na Vladimíra Rudu, zda by na OV KSČ nenavrhl přesun varhan do obřadní síně. Této žádosti bylo překvapivě vyhověno a od té doby (rok 1959) je pan Hájek dvorním libereckým varhaníkem. „Obřady doprovází hrou na varhany už tak dlouho, že se dokonce stává, že při zlatých svatbách hraje manželům, které doprovázel už při jejich oddání. Pan Hájek je náš skvělý dlouholetý spolupracovník, který je pro mě zároveň pamětí této radnice. Mezi svatebními obřady, kde jsem oddávajícím, si často povídáme a musím říct, že témata hovoru díky jeho bohatému životnímu příběhu jen tak nedojdou,“konstatoval náměstek primátorky pro ekonomiku, majetek a systémovou integraci Jiří Šolc.