„Před listopadem 1989 byl technický stav u řady historicky cenných budov havarijní, v přízemí domů se většinou nacházely prázdné obchody a v patrech neobyvatelné byty. Kolem domů stála lešení, nikoliv však kvůli opravám. Lešení byla jen do úrovně prvních pater a jen proto, aby na lidi na chodnících nepadaly cihly a omítka. S opravami se nepočítalo. Třetina objektů měla být zbourána a nahrazena novostavbami,“ přiblížil primátor města Plzně Martin Baxa. Například v Bezručově ulici takto mělo zmizet pět domů.

Podle vedoucího Odboru památkové péče Magistrátu města Plzně Karla Zocha nemohlo prohlášení centra památkovou rezervací domy zachránit, snahou ale bylo alespoň trochu zmírnit plánované drastické zásahy. „Až v listopadu 1989 po sametové revoluci se stal zázrak. Revoluce přinesla restituce a zchátralé objekty se podařilo vrátit potomkům původních majitelů. A oni je začali opravovat, přestože neměli moc peněz. Znám lidi, kteří bydleli v paneláku, měli hluboko do kapsy, a přece se zničených historických domů nezbavili. Vzali si úvěry a domy postupně opravili. Zachránili cennou památku po předcích a já si toho nesmírně vážím. Takže díky revoluci se památková rezervace stala realitou a ne jen výkřikem do tmy,“ uvedl Karel Zoch.