Až polovina obyvatel západočeského Chebu pracuje v nedalekém Německu. Do průmyslových zón v okolí se tak musejí navážet zahraniční zaměstnanci z Ukrajiny, Mongolska a město si oblíbili také Vietnamci. S jejich dětmi ve školách nepočítala inkluze, která už tak výrazně mění české školy. Jana Kofránková učila padesát let na jedné z tamních základních škol na prvním stupni, specializovala se i na výuku cizinců, mediální výchovu či finanční gramotnost. Před dvěma roky odešla do důchodu a rekapituluje.

Kdy jste začala konkrétně v praxi pociťovat inkluzi?

 Já osobně nejvíc před čtyřmi lety. To mi začala poprvé vyloženě vadit. Začínalo to pomalu. První asistentka, kterou jsme dostali do školy, byla romská asistentka. To bylo tenkrát, když se začaly na základních školách zřizovat přípravky (přípravná oddělení) pro děti, které měly odklad a nenavštěvovaly mateřskou školu. Tam se, většinou romské děti, učily základní hygienické návyky, že se po použití záchoda musí spláchnout a umýt si ruce, pojmenovávat barvy a v podstatě sjednocovat, aby uměly to, co v šesti letech uměly často všechny ostatní děti a ony ne. To se týkalo dětí především z vyloučených romských lokalit. U nás ve škole dali tu třídu do družiny, která byla během vyučování prázdná, byla tam kvalifikovaná učitelka mateřské školy a měla romskou asistentku.

Asistentka pomáhala řešit nejen věci kolem romských dětí v přípravce, ale i celkově ve škole. My jsme totiž ve škole měli vícero menšin, kromě romské také vietnamskou, mongolskou, později pak ruskou, běloruskou, moldavskou i ukrajinskou – už tehdy před válkou. To proto, že se u Chebu postavila průmyslová zóna, a protože tam neměl kdo pracovat (Chebáci pracují v příhraničních městech v Německu, kde mají za stejnou práci dvakrát až třikrát větší plat, štědřejší přídavky na děti než u nás apod.), začali tam na víza vozit Ukrajince a Mongoly. Takže my jsme pak začínali mít už dlouho před tím rusko-ukrajinským konfliktem hodně ukrajinských i nějaké mongolské děti, které jsme museli začleňovat a nějak se s nimi domluvit.