Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, nebudu opakovat, co zde řekl pan ministr, protože uvedl ten zákon velmi srozumitelně. Musím říci, že lékový záznam nebo elektronizace lékového záznamu je to, o čem odborná veřejnost volala a kdybychom neudělali tento další krok, bylo úplně zbytečné zavádět elektronický recept, protože to by v tom případě byly zbytečně vynaložené peníze. Ten elektronický recept nemá sloužit jenom k tomu, že ho vytisknu elektronicky, to bychom dokázali za zlomek peněz, ale musíme mít informace, abychom pacienta nepoškodili. Elektronizace veřejné správy, a do toho jistě zdravotnictví více méně patří, je konec konců nejenom vládní prioritou, ale notabene, byl to volební program mnoha stran, takže se domnívám, že tady v tom základním problému ho nemáme. V tom zákoně se nově zavádějí, nebudu opakovat to, co řekl pan ministr, jenom na vysvětlenou některé nové pojmy k vysvětlení. To znamená, v jakém rozsahu může vydávat léčivo farmaceutický asistent, což jsou lidé, kteří nejsou magistry farmacie, ale mají buď střední nebo vyšší odborné školy, a ti nemohou zaměňovat léky. To znamená, že tady je i ošetřeno, aby ten pacient opravdu dostal to, co dostal předepsáno. Víte velmi dobře, že před několika lety Sněmovna, nechci říkat tato, protože samozřejmě nebylo to stejné složení, ale tato Sněmovna povolila, aby v případě, že je předepsaná účinná nějaká molekula, mohl farmaceut, to znamená magistr nebo doktor farmacie, dát vlastně účinnou molekulu v jiném generickém přípravku. To by farmaceutický asistent nemohl, a to je dobře. Čili tady je to ošetřeno, aby bezpečnost pacienta tam byla.