Centrální mocnosti Evropy jsou jen stíny toho, co byly, a to se týká i armády, řekl jste na Rádiu Universum. Kdy tahle fáze skončí, a budou muset přiznat, že dříve či později nejspíš zůstane Ukrajina téměř osamocena?
Až jim Donald Trump se svým neodolatelným šarmem a jemu vlastní diplomatičností objasní, že jim nezbývá nic jiného než uznat, že realita je i v případě rusko-ukrajinské války v rozporu s jejich bezdůvodně optimistickými hypotézami. To bude poměrně brzy, soudě třeba podle toho, jak rezolutně se Trumpova administrace právě vměšuje do vnitropolitických šarvátek mezi německou vládou a opoziční Alternativou pro Německo (AfD).
Jak v tomto kontextu vnímáte slova českých představitelů, jako je prezident Pavel či premiér Fiala, kteří vlastně orálně šturmují do války proti Rusku?
Může být Fialova show s Ivou Pazderkovou vtipná?Anketa
Česko se nyní přidalo po bok Litvy, Estonska, Lotyšska, Polska a Německa s tím, že "Sověti nás neosvobodili, ale po druhé světové válce naopak okupovali polovinu Evropy". Jak vnímáte tuto tezi?
To je další, poměrně bizarní, příklad zmíněné bezradnosti politiků a pouze slovního „zvládání“ složitosti světa. Jejich apodiktická argumentační metoda se podobá nápadně magii hodné Harryho Pottera: „To, co řeknu, je pravda, respektive se jí stane“. Jejich pokusy vykládat události, ať současné nebo historické, podle svých aktuálních zájmů, se opírají o následující neověřené předpoklady: Když občané mlčí, tak souhlasí s tím, co jim říkáme. Když tedy souhlasí s tím, co říkáme, tak budou i dělat, co od nich čekáme.
Stačí se však jen krátce zamyslet a uvědomíme si, že se lidé chovají jinak. Když mlčí, tak si myslí své a dělají jen to, co prospívá jim samotným.
Když se tedy ptám, proč vámi zmínění politici argumentují tak, jak jste to popsal, tak vidím jediný jakžtakž racionální důvod. Vládci slabších zemí opakují to, co říkají vládci silnějších zemí, protože se jim chtějí zalíbit. Ale to znamená, že tato tvrzení, ať již se týkají klimatické změny, jednotné politiky EU v době covidu, kritiky prezidenta Trumpa nebo historických událostí, mají platnost omezenou pouze na jejich vlastní politickou bublinu v rámci EU a jenom na tak dlouho, dokud její neformální vůdci nezačnou tvrdit něco jiného.
Americký prezident Donald Trump sází při svém novém uchopení euroatlantické vazby na politiky spíše zatím osamocené a odsuzované, tedy třeba Meloniovou, Orbána a rumunského vítěze opakovaného prvního kola prezidentských voleb Simiona. Jsou vhodnými kandidáty pro redemokratizaci Evropy?
Zmiňovaní politici nejsou osamocení jedinci v defenzivě, nýbrž naopak jádro zvětšující se skupiny evropských státníků, kteří dříve než ostatní správně vyhodnotili změny v Bílém domě. První a tehdy ještě osamělý byl Viktor Orbán, ale to už je dávno za námi. K těm již jmenovaným patří ale také Geert Wilders, Robert Fico, šéf nejsilnější rakouské strany FPÖ, Herbert Kickel a mám dojem, že má nenápadně nakročeno také Emmanuel Macron.
Jaký to může mít do budoucna vliv na strukturu Evropské unie?
V mých analýzách opakovaně zdůrazňuji, že evropská politická kasta již nedokáže ani vytvořit blahobyt pro všechny, ani skutečně demokraticky vládnout. Zároveň jsou unijní elity konfrontovány se skutečností, že se kyvadlo dějin obrací od centralizace moci a nadnárodních seskupení směrem k národní perspektivě.
Evropští byrokraté jsou tedy obklíčeni měnící se realitou, která stále výrazněji protiřečí jejich plánům. Aby si usnadnili vládnutí tak vytvářejí nebo zneužívají nouzové situace (covid nebo globální oteplování). To jim umožňuje vyhlašovat „nevyhnutelná“ opatření, která vymýšlejí nevolení a za svá rozhodnutí nezodpovídající lobbisté a experti, kteří s nikým nediskutují o tom, jestli mají pravdu a právo na své straně.
EU je institucí, která bojuje o přežití a zachránit ji může pouze radikální redukce jejích kompetencí na smysluplnou a užitečnou úroveň zóny volného obchodu. K tomu navíc přispívá i současná politika Spojených států.
Přestože se vede spor o podobu západní civilizace, vyjádřil jste obavu, že to nejspíš skončí technofeudalismem, tedy až absolutisticky- monarchistickou nadvládou finanční šlechty. Máte i nějakou alternativu tohoto temného scénáře?
To, o čem jsme dosud mluvili, se děje na předscéně světového dění, ale přesto nepostihuje podstatu hlavní výzvy naší doby. Za napůl odhrnutou oponou se totiž odehrává zápas ohledně dalšího civilizačního směřování světa. Jeho téma lze velmi zkratkovitě popsat jako rozhodování o tom, jestli se lidstvo osvobodí od jednostranně technicky a hmotařsky definovaného pojmu pokrok.
Více se k tomu v rámci rozhovoru říci nedá. Napsal jsem však na toto téma třídílný esej, který je k dispozici na internetu: 1. Technika od požehnání k prokletí, 2. Vítejte v technofeudalismu, 3. Jak odvrátit technofeudalismus.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 4 čtenáři)
Jsou západní politici odtrženi od reality?
autor: Jan Rychetský
Divoký pes Dingo
