Zemědělství evidentně nerozumí, chytá se argumentů z jedné a z druhé strany a jediným pevným bodem v jeho chování je svatý grál pětikoaliční jednoty. Jak mu přikážou ve vládě, tak v rezortu koná. Vypouští fráze a v konečném důsledku škodí.
Abychom si to alespoň v hlavních bodech shrnuli: Neuvěřitelná teze „kdo vydělává, ať si platí rozvoj sám“ je sice líbivá a úžasně jednoduchá, ale kdyby pan ministr přemýšlel jen o minutu déle, musel by přece pochopit, že v úspěšných firmách padají dotace na úrodnou půdu, kdežto v neúspěšných nahrazují něco, co tam evidentně chybí – nejspíš výkonnost. Na stejné téma je i další perla: stanovíme limit na investice 30 milionů, aby se dostalo na víc subjektů. Bezva – ale za 30 milionů nikdo nic významného nepostaví. Jestli chceme rušit klecové chovy slepic a nahradit je modernějšími, tak jsou to investice v miliardách. Kdo se do toho pustí? Ten, který před pár lety budoval za stamiliony klecové chovy, které má teď rušit?
Pan ministr chce, aby se české mléko zpracovávalo v českých mlékárnách. Ty vydělávají, takže na investice jim nepřidá a zřejmě neví, že i naše největší mlékárny jsou proti německým poměrně malé. Velké mlékárny jsou samozřejmě rentabilnější, nakupují velké množství mléka – i českého – a vyrábějí velká množství výrobků s nižší režií a tedy i levněji. To je důvod, proč mnohdy české mléko putuje do zahraničí a vrací se v podobě dovážených jogurtů. S tím ovšem pan ministr nebude dělat nic.
Od roku 2004, tedy od vstupu do EU jsme prošli těžkým obdobím ztráty vlastního trhu v řadě tradičních komodit. Pan ministr se nyní vyjadřuje v tom smyslu, že dnešní úroveň naší soběstačnosti je ta nejlepší a že ji chce zachovat. Jak? Copak nechápe, že je to trend, který bude pokračovat, pokud se mu nevzepřeme? Stačí se podívat na podmínky polských zemědělců, na jejich dotace, na jejich daňové úlevy a na další okolnosti. Válcují nás tak, že už i naši lidé raději jezdí do Polska nakupovat potraviny. To chce pan ministr zachovat?
Velmi poučná je současná epizoda s vývozem ukrajinského obilí. Naše bohorovná vláda nám sdělila, že o nic nejde a žádné embargo není třeba. Polská vláda vyvolala poměrně ostrý konflikt a uspěla. Na její stranu se postavilo Slovensko, Maďarsko a my jsme se pak tedy také nějak přilepili a mohutně kývali hlavami. Vratné kauce, garantující, že se transporty ukrajinského obilí nedostanou na naše trhy je dobré, dokonce bych řekla vtipné řešení. Z našich hlav to bohužel není, tak jsme se alespoň přitulili a teď se můžeme radovat, že jednotný evropský přístup zvítězil. Houby zvítězil. Skutečným vítězem je polská vláda, která se nebála postavit za své zemědělce a vlastně se tak zastala i těch našich.
Ministr Výborný si pochvaluje přesun dotací od velkých podniků k malým, což je další důkaz toho, že ničemu nerozumí. Velké podniky hospodaří na 70 % veškerých zemědělských ploch a pokrývají svou produkcí 80 % naší spotřeby. Dotace pro ně v minulých letech nebyly žádný přilepšením, byly částečným dorovnáním podmínek zahraniční konkurence v rámci EU. V Německu, Francii, Rakousku a dalších zemích mají zemědělci evidentně vyšší dotace a úlevy a je to zakryto jakousi „omertou“ – prostě se to nezveřejní, nesdělí, dozvíte se to jen pokoutně a stejně s tím nemůžete nic dělat.
Tyto subvence jdou do zemědělství různými kanály přes jiná ministerstva, přes municipality a zemské vlády, a výsledkem jsou podnákladové ceny německého, rakouského, francouzského dodavatele a tlak na naše výrobce – jak na zemědělce, tak na potravináře. Škrtat za této situace dotace je nezodpovědné a přesunovat tyto peníze k malým farmářům neřeší v potravinové bilanci nic. Řeší to pouze finanční situaci malých farmářů. Budiž jim přáno, miliony vajec, stovky tun masa a zeleniny na náš trh nedodají, ani kdyby měli dotace dvojnásobné. Hospodaří zhruba na 5 % zemědělské půdy.
Když už ten výborný ministr zemědělství nevidí zemědělce a potravináře, měl by alespoň jako lidovec vidět občana, měl by vidět venkovské obyvatelstvo a měl by pochopit, že tato země potřebuje dostatek kvalitních a dostupných potravin. Ceny potravin u nás stouply po mnoha letech a určitě nepřehlížím i fakt, že někteří účastníci využili atmosféru vysoké inflace a zkusili si zahojit minulé šrámy a trochu se zajistit do budoucnosti. Vyčítám to nejvíc maloobchodním řetězcům, které žádné škody v minulých letech neutrpěly a stále mají jistotu nadprůměrného výdělku.
Jak ukazuje poslední vývoj, dalšímu zdražování potravin brání ostrá konkurence. Zemědělci ani potravináři touto cestou nepůjdou, pokud k tomu nebudou donuceni bezhlavou politikou státu. Jestli se pan ministr jednou probudí a pochopí, že dotace nejsou dárky, ale nástroj k udržení tržní rovnováhy, pak si snad sedne se zemědělci za jeden stůl, zabere s nimi za jeden provaz a začne bojovat za zájmy této země jako státník.
Psali jsme:
Článek byl převzat z Profilu Margita Balaštíková
autor: PV
