Zvlášť, pokud na základě určitých televizních záběrů žijí v přesvědčení, že vejce na pultech našich obchodů jsou „vytěženy“ ze slepiček, které se tísní v hromadných klecích, kde si mohou tak nanejvýš zobnout nějakého krmiva a vypudit ze sebe vajíčko. Nejnovějším typem aktivity těchto zachránců zvířat je vykupování nebohých slepiček z velkochovů a jejich předávání k volnému chovu na dvorky malopěstitelů. Dokonce je tu záměr založit velký Pipi-park, tedy prostor pro otevřený, přirozený chov slepic, kde si budou moci návštěvníci vše prohlédnout, pokochat se životem slepic ve volné přírodě a třeba přidat se k dnes tak populárnímu záchranářskému hnutí.

Píší o zubožených slepičkách, které ztratily v klecovém chovu peří, které již v takovém prostředí nejsou schopny produkovat vajíčka a jsou tedy z chovů vyřazovány na jatka. To je ovšem mnoho bludů a polopravd – na nich je ostatně založena celá „protiklecová“ kampaň od samého počátku.

Především je třeba připomenout, že chov slepic je z technického hlediska podřízen celoevropské normě, která nějaké tísnění v klecích nepovoluje. Od roku 2012 platí, že slepice musí mít prostor pro hřadování, musí se ve svém „příbytku“ volně pohybovat, musí zde mít své popeliště a hnízdo. Pravda – neběhá volně po dvoře, ale tento „diskomfort“ je vyvážen na druhé straně vysokou hygienou chovu, prakticky nulovým výskytem parazitů a salmonelozy – tedy jevů, které jsou naopak na dvorcích zcela běžné.

Nu a teď pár argumentů, které jsou možná pro někoho sporné, ale jsou zcela realistické: vajíčko z běžného velkochovu se vyrábí zhruba za 3 Kč/kus. V halovém odchovu, kde se slepičky mohou volně pohybovat po určitém prostranství, stojí jedno vejce 6 korun, tedy zhruba dvojnásobek a v těch nejlepších podmínkách (tzv. bio-vejce) jsme dokonce na trojnásobku! Boj za lepší život slepic je tedy bojem za dvoj – až trojnásobné zdražení vajec. Pokud by měla být zachována stávající produkce, zároveň by to znamenalo několikanásobné rozšíření ploch, na kterém by se slepice musely chovat. Byly by to hektary a hektary půdy, nejspíš kolem vesnic a měst, kde by slípky hnízdily, hřadovaly, odkud by se musel odvážet odpad a dovážet krmivo. To by se nejspíš rozhazovalo po zemi, kde by se o ně slípky utkávaly a kde by samozřejmě byl přítomen roztoč, další paraziti, plísně a plevely. Je to řešitelné, ale není to tak růžové jako jeden „Pipipark“ na ukázku.

Myslitelná je samozřejmě i druhá varianta, totiž, že by se spotřeba vajec celkově snížila. Bylo by to ovšem dost divné, protože vejce do zdravého lidského jídelníčku rozhodně patří a je těžko nahraditelné.