Zemědělci klimatické změny vnímají už řadu let a nedokážeme-li zemědělcům pomoci, brzy je budeme velmi citelně vnímat všichni. Klimatické změny totiž budou příčinou nečekaných poklesů světové produkce hlavních potravinových komodit a budou se přímo promítat do světové potravinové soběstačnosti i do bezpečnostní situace ve světě.  Tento fakt nelze podceňovat a zahánět obavy jakýmikoliv lacinými argumenty o trhu, dovozu a podobně. Zkrátka je třeba vzít na vědomí, že problémy s potravinami mohou být velmi reálné a bude pozdě, až nastanou nebo až bude hlad. 

Jestli někteří z nás žijí v naivním optimismu neomezených možností dovozu potravin, nechť se seznámí s hodnocením cílů udržitelného rozvoje OSN do roku 2030 a zjistí, že cíle se nedaří naplňovat. Vždycky jsem tvrdila, že potravina je strategická surovina a je tomu tak. A o tom, že to s výrobou potravin nevypadá dobře ani ve světě, vypovídá i doporučení výkonné ředitelky Světového potravinového programu OSN paní E. Cousinové. Doporučila, aby malí zemědělci vytvářeli sdružení, která by zvýšila jejich konkurenceschopnost, umožnila jim získání nových technologií a pomohla jim prosadit se na trhu. Malý zemědělec to sám nedokáže. Přitom všichni zemědělci (nejen malí) by měli být podporováni. Státy by se měly více angažovat v podpoře rizik (povodně, sucha), v podpoře investic do technologií, infrastruktury, vzdělávání a měly by dbát na podporu venkova, aby se venkov stal místem pro život mladých lidí. O tom všem u nás už několik let hovoříme, ale stále jen hovoříme.

Jsme součástí Evropské unie, velkého společenství s velkým produkčním potenciálem. Ale i ten velký potenciál může být snadno ohrožen, neboť ani ta největší produkční centra nejsou nezranitelná, neohrozitelná proměnami počasí či jinými krizemi.