Vážený pane předsedo, paní předsedkyně, pánové předsedající, vážené dámy a pánové. Já mám trochu trému, protože cítím velkou odpovědnost za toto asi trochu neobvyklé téma. Ale budu velmi vděčná, když budete tak laskaví a vyposlechnete si ten pro mě trochu neuvěřitelný příběh české matky, paní Evy Michalákové, a jejích 2 chlapců, Davida a Denise, kterým v současné době je 6 a 9 let.
Příběh začal v roce 2011, v květnu, kdy norský sociální úřad Barnevernet rozhodl, že chlapci budou odebráni rodičům pro podezření ze sexuálního zneužívání otcem dětí.
Ačkoli norské policejní orgány nikdy nic nedokázaly, zrovna tak sociální úřad chlapce nevrátil, bratry rozdělil a umístil do 2 pěstounských rodin.
Od té doby paní Michaláková o syny marně bojuje a ČR dlouho nevěděla, že vůbec něco takového se odehrálo. Teď už jí nezbývalo, než se obracet na různé orgány v ČR.
Já bych jenom řekla, jak to proběhlo. Chlapci byli odebráni z mateřské školky s tím, že byli pohlavně zneužíváni tatínkem. Ale jak už jsem řekla, zneužívání se nepotvrdilo, jak lékařskou prohlídkou, tak i policejním rozhodnutím. Maminka může své děti vidět 2x do roka po 2 hodinách. Nesmí je obejmout. Chlapci mohou se k mamince přiblížit, ale ona sama nesmí žádné aktivity vyvíjet. Matka se obrátila už na soud ve Štrasburku, ale závěr byl, že stížnost byla zamítnuta jako nepřípustná. Víc o vyjádření Štrasburku nevíme.
Matka i synové jsou Češi. Proč žijí v Norsku, se domnívám, není předmětem našeho šetření. Máme volný pohyb, jsme Evropané. Je to příběh české rodiny z Norska.
Já bych si dovolila možná jít tvrdě k věci, přestože zatím celá ta kauza je v poloze dopisování, kdy si píší různé orgány, tak žádný posun, aby už Barnevernet, který má zasedat 20. ledna, a má už se jednat podle vyjádření paní Michalákové nikoliv o pěstounství, ale o adopci, to znamená, že to by byla de facto konečná, ty chlapce už by matka nemusela vidět, až v 18 letech, kdy budou už plnoletí a mohou se rozhodnout sami.
Já bych si dovolila tady jenom připomenout, že ČR ratifikovala úmluvu o právech dítěte. Úmluva je součást Sbírky zákonů ČR. Je to po Ústavě a Listině základních práv a svobod nejdůležitější legislativní dokument. V tomto případě byla porušena vícenásobně úmluva o právech dítěte. Zaprvé dítě má právo znát své rodiče a být v jejich péči. Za další, článek 8, dítě má právo na zachování státní příslušnosti, jména, jazyka. Článek 9 – dítě má právo žít s oběma rodiči, pokud to není v rozporu s jeho zájmy. Článek 11 – stát má zabránit zadržování dětí v cizině. Článek 12 – děti mají právo vyjadřovat svobodně své názory ve všech záležitostech, které se jich týkají. Článek 18 – rodiče mají prvotní odpovědnost za výchovu svých dětí. A článek 4, který považuji za velmi zajímavý, je, že pro výkon práv obsažených v úmluvě musí každá země udělat všechno, co je v její moci. Já se ptám, co ČR mimo nějaké bezzubé korespondence pro navrácení 2 dětí udělala?
Děti nepotřebují jenom papírové analýzy, potřebují skutečnou pomoc. Proto jsme se dohodli, já se zeptám předsedajících, jestli mohu přečíst návrh dnešního usnesení, kde se obracíme na ministerstva zahraničních věcí, na pana Zaorálka, aby začal aktivně jednat se svými kolegy na norském ministerstvu zahraničních věcí a udělal maximum, co je v jeho silách, pro navrácení těchto dětí.
Já jenom ještě bych si dovolila říct, víte, tady nejde jenom o ty 2 chlapce, tady jde o princip, že ČR si nenechá brát děti, a bude za své děti bojovat, nebo tak, jak říká úmluva, udělá maximum, co je v moci ČR. Zatím vidím laxnost různé kritiky paní Michalákové, proč žije tam a nežije tady. A další, že nechce říkat, kdo z nejvyšších státních úředníků mi pravil a odpověděl, že kluci už neumějí česky, tak ať tam klidně zůstanou. Probůh, takhle snad ne! Jsou to české děti, mají právo být u své matky.
Ještě dodám, že tatínek z důvodů, aby byla úplně ta kauza čistá, tak rodiče se rozvedli, žijí odděleně. Nehrozí jakékoli nebezpečí, pokud vůbec někdy nějaké bylo, jakože asi nebylo.
Já bych zaprvé chtěla poděkovat VVVK, že podpořil, aby se tato kauza dostala do dnešního pléna. Zadruhé věřím, že nebudeme ty české chlapce jenom bránit, ale že je společně ubráníme. Já budu za to velmi vděčná, protože když člověk někdy poslouchá názory, že stejně v Senátu se nic neprosadí, tak moc vás, vážení kolegové, předpokládám, že všichni jsme rodiče nebo prarodiče, kdo by byl v situaci paní Michalákové, tak si asi nedokážeme představit, co musí prožívat, jaká bolest to pro ni je.
Prosím, a jestli smím, tak bych si dovolila přečíst ten návrh usnesení. Já se omlouvám moc.
1. žádá vládu ČR, aby vyvinula mimořádné úsilí k vyřešení návratu Davida a Denise Michalákových k jejich matce,
2. žádá ministra zahraničních věcí ČR o zahájení intenzivního jednání s norským ministerstvem zahraničních věcí o navrácení Davida a Denise Michalákových jejich matce, a to před termínem 20. ledna 2015, na který je naplánováno další jednání mezi Barnevernetem a matkou Evou Michalákovou, kde se očekává jednání o adopci obou chlapců,
3. pověřuje předsedu Senátu předložit toto usnesení předsedovi vlády ČR a ministrovi zahraničních věcí.
Děkuji za pozornost. Já ještě možná bych k případu řekla, že se začali aktivovat nebo aktivizovat europoslanci, pan europoslanec Zdechovský a Mach s tím, že zjistili, že to nejsou první případy odebrání dětí v Norsku, že těch dětí bylo odebráno víc, ale maminky i tatínkové se bojí hovořit, podávat více informací, aby nebyl podobný postup jako u paní Michalákové. Totéž se děje ve Velké Británii, kde bylo odebráno přes 160 českých dětí, většinou romského etnika, kdy též rodiče jsou zastrašeni a bojí se vystěhování z Velké Británie. Takže zdá se, že to začíná být trend, odebírání dětí. Proto se domnívám, že právě tento případ by měl být trochu exemplární, že se zákonodárné sbory za tyto děti vezmou.
Děkuji vám za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: senat.cz
