Vážený pane předsedo, paní předsedkyně, pánové předsedající, vážené dámy a pánové. Já mám trochu trému, protože cítím velkou odpovědnost za toto asi trochu neobvyklé téma. Ale budu velmi vděčná, když budete tak laskaví a vyposlechnete si ten pro mě trochu neuvěřitelný příběh české matky, paní Evy Michalákové, a jejích 2 chlapců, Davida a Denise, kterým v současné době je 6 a 9 let.

Příběh začal v roce 2011, v květnu, kdy norský sociální úřad Barnevernet rozhodl, že chlapci budou odebráni rodičům pro podezření ze sexuálního zneužívání otcem dětí.

Ačkoli norské policejní orgány nikdy nic nedokázaly, zrovna tak sociální úřad chlapce nevrátil, bratry rozdělil a umístil do 2 pěstounských rodin.

Od té doby paní Michaláková o syny marně bojuje a ČR dlouho nevěděla, že vůbec něco takového se odehrálo. Teď už jí nezbývalo, než se obracet na různé orgány v ČR.

Já bych jenom řekla, jak to proběhlo. Chlapci byli odebráni z mateřské školky s tím, že byli pohlavně zneužíváni tatínkem. Ale jak už jsem řekla, zneužívání se nepotvrdilo, jak lékařskou prohlídkou, tak i policejním rozhodnutím. Maminka může své děti vidět 2x do roka po 2 hodinách. Nesmí je obejmout. Chlapci mohou se k mamince přiblížit, ale ona sama nesmí žádné aktivity vyvíjet. Matka se obrátila už na soud ve Štrasburku, ale závěr byl, že stížnost byla zamítnuta jako nepřípustná. Víc o vyjádření Štrasburku nevíme.