Nelíbí se mi, jak se Česká republika zbytečně zaplétá se svými bývalými partnery z komunistického tábora. Nic proti nim a přeji jim vše nejlepší, ale jsem přesvědčen, že náš zájem o užší partnerství a koordinovaný postup by se měl obrátit jiným směrem. Našimi partnery by neměli být potížisté, jejichž vnitropolitické problémy nejsou našimi problémy.

Obraťme svou pozornost ke „starším bratrům“, pokud jde o délku členství v Evropské unii a laďme raději společný postup se zeměmi, jako jsou Rakousko, Estonsko, Nizozemí, Belgie nebo severské státy. Všechny tyto země se už dávno zbavily pocitu méněcennosti a provinciální zatuchlosti, jsou dlouhodobými evropskými suverény a šampiony jak pokud jde o ekonomický i kulturní rozvoj tak i o rozvoj občanské společnosti se všemi jejími atributy participace občanů na správě země.

Mám čím dál tím větší pocit, že naše spojenectví se zeměmi Visegradu nás tlačí směrem, který neodpovídá politickým ani ekonomickým zájmům České republiky, vnitropolitické problémy, s nimiž se potýkají Poláci, Slováci nebo Maďaři nás vzdalují od progresivního jádra Unie.