Dámy a pánové, kolegyně, kolegové,

navážu na mého předřečníka. Já jsem taky starosta - devátý rok, třetí volební období třetího největšího města v Královéhradeckém kraji. Jsem druhým rokem poslancem Parlamentu České republiky. A víte, kdo o tom rozhodl? Voliči. Třikrát po sobě v komunálních volbách. 40 %. Když mě chtěli dát na kandidátku - a tak jak to v některých politických stranách, někteří z vás to znáte - na nevolitelné místo, ejhle, já všechny přeskočil. Proč? Protože pravděpodobně mě, ne pravděpodobně, ale zcela určitě ty preferenční kroužky právě toho města, toho regionu mě vynesly. Co tím chci říci? To, že voliči si přejí - přejí - abych byl jejich zástupce v Poslanecké sněmovně. A pozor, na rozdíl od mého předřečníka, vaším prostřednictvím, Ivana Adamce, já se k tomu přiznám, jsem ve střetu zájmů.

Voliči vědí devět let, že já pobírám dva platy, rovná se pořád 40 %. Všichni to o mě vědí. Všichni. V tom Náchodě, na okresu Náchod, všichni to vědí, že pobírám dva platy. Je také pravda, a nechci tady hovořit o tom, jestli někdo lépe pracuje, nebo někdo hůř pracuje, jestli to zvládá, nezvládá. Já opravdu nejsem profesionál v tomto ohledu. Je pravda, že jste starostou 24 hodin denně. Čtyřiadvacet hodin denně! Ti starostové, kteří to znají, tak si nemůžete vypnout telefon. Prostě ve tři ráno musíte řešit problém, protože máte prostě nějakou mimořádnou událost. Prostě jste starostou 24 hodin denně.