Černochová (ODS): Z některých vystoupení mám dojem, že žijeme v ráji

Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové.

Z některých vystoupení mám dojem - a nejenom asi já, že zde žijeme v ráji. Přemýšlím, proč nám všem je takové vedro, že dokonce i gentlemani, kteří obvykle mívají saka, tak si je odložili, ale jako v pekle si asi nepřipadám sama.

(Paní poslankyně, já vás přeruším, protože někteří odcházejí a nečiní tak v klidu, tak bych je požádal, aby odcházeli v klidu. Prosím, pokračujte. Poslankyně Jana Černochová:)

No, kdyby odcházeli ven, aby si vzali ta saka, tak bych to docela uvítala. (Poslanec z řad ČSSD si obléká sako a jde k řečnickému pultu.) Tak. Říká se, když se člověk nepochválí sám, pochvaly se nedočká. Nicméně to, co zde sledujeme, není sebechvála, ale festival demagogie a pokrytectví.

Na druhé straně je zde kauzami, bohužel i vlastní minulostí a trestním stíháním zatížený pan premiér, obavy z tlaku na policii a justici jsou přítomné nejenom v této Poslanecké sněmovně, ale i v našich ulicích. To samo o sobě je neopomenutelný důvod, proč by tato vláda měla skončit, protože to je situace nehodná standardní demokratické země. Vzpomeňme si, vážené kolegyně a vážení kolegové, na jakých margináliích a v minulosti padaly hlavy ministrů a dalších představitelů státu. Na straně druhé je zde pak samotný výkon vlády a řízení naší země, které jsou velmi tristní.

Tato vláda a nejen ona, ale i předchozí dvě s účastí hnutí ANO a ČSSD i tehdy zástupců KDU-ČSL, jsou totiž ty nejmarnotratnější, které jsme zde od revoluce měli, a které obrazně řečeno organizují velkou párty na úkor budoucích generací, projídají prosperitu naší země a nečiní absolutně nic pro strukturální modernizaci ČR a pro její úspěch v konkurenci ostatních zemí.

Chci zde nyní hovořit o obraně, což většina z vás předpokládá a vážím si toho, že pan ministr obrany tady sedí po celou dobu, protože zřejmě když viděl moje jméno na tabuli, tak věděl, že budu reagovat určitě na jeho vystoupení. Děkuji vám za to, pane ministře. Chci zde tedy hovořit o obraně, resp. o správě Ministerstva obrany a našich ozbrojených sil v rukou hnutí ANO. Pan premiér se častokrát tváří, jako že v předchozí vládě vlastně nebyl, a že zde vládne něco málo přes jeden rok, ale to je samozřejmě záměrný klam a snaha zazdít předchozí roky, kdy se promrhalo v oblasti mnoho času. Při rozhodování o nedůvěře této vládě je třeba dívat se tedy nejen na poslední rok, kdy je v pozici pan ministr Metnar, ale na posledních šest let, během nichž v nichž hnutí ANO drží ve svých rukou klíčové rezorty, včetně Ministerstva obrany, a během kterých nám slibuje neustále dokola lepší zítřky, zatímco ministři se střídají a ony zásadní změny se bohužel nedostavují.

Pokud se tedy zaměřím konkrétně na obranu, vážený pane premiére, můžete se snažit jak chcete, ale neslavné ministrování pana Martina Stropnického vám nikdo neodpáře. Nesete za něj plnou odpovědnost! Jistě si všichni vybavíme dojemné předvolební klipy právě z roku 2013, kdy jste tehdy s významnou tváří hnutí ANO panem Stropnickým na dětských hřištích sliboval, že se za vás děti nebudou stydět, a že tu všechno napravíte a opravíte. Z dnešní perspektivy je to úsměvné, protože po svém nevýkonu na Ministerstvu obrany uprchl dřívější místopředseda hnutí ANO pan Stropnický za trafikou do Tel Avivu, kde nyní dle vyjádření jeho vlastní ženy rozdává před ambasádou vodu účastníkům demonstrací proti vaší vládě, pane premiére Babiši! Asi, aby se očistil a mohl se tvářit znovu jako znovuzrozený, nadstranický odborník.

Ale ani tento fakt již nevymaže jeho nekompetentní působení v rezortu obrany v dresu ANO, na které rozhodně, pane premiére, vy pyšný být nemůžete. Čeho jsme se tedy na Ministerstvu obrany za šest dočkali? Či spíše nedočkali? Šest let je skutečně dostatečně dlouhý časový úsek, aby se ukázalo, co kdo umí, co kdo dodržuje, co slíbil, a co ve skutečnosti udělal. V naší porevoluční éře toto období na obraně mimochodem překonala již pouze KDU-ČSL a srovnatelně dlouho KDU-ČSL měla ministra na obraně osm let. ČSSD měli své ministry na obraně let šest, stejně jako nyní hnutí ANO.

Budu tedy ve svém shrnutí éry hnutí ANO na obraně argumentovat dohledatelnými fakty, nikoliv dojmologií. Začnu - a možná k vašemu překvapení - pochvalou. Za prvé jsem ráda, že tehdejší ministr obrany Stropnický vyslyšel v letech 2014 a 2015 nás členy tehdejšího výboru pro obrany, a v úzké spolupráci jsme konečně prosadili změny branné legislativy tak, jak je navrhovala bílá kniha o obraně, která vznikla ještě za ministra obrany pana Alexandra Vondry.

Jedním z důsledků těchto změn je totiž právě vyšší atraktivita služby v profesionální armádě i aktivní záloze, díky čemuž se dnes daří armádu doplňovat i přes nedostatek lidí na trhu práce. Zmiňoval to tady i pan ministr Metnar, že se nám skutečně v náborech daří. Ano, tohle jsou plody a užitky z toho, co jsme tady odhlasovali v předminulém a minulém volebním období.

Dovolte mi, abych z tohoto místa - protože to opět nikdo jiný neudělá - poděkovala kolegům z minulého volebního období, kteří pracovali ve výboru pro obranu, kteří už dnes nejsou poslanci Parlamentu České republiky, přesto možná ten dnešek sledují a o obranu se nepřestali zajímat.

Za druhé, předchozí i tato vláda se rozhodly projídat, co se dá a nevytvářet rezervy na horší časy. Jsem ráda, že se našly peníze na obranu, byť zvyšování výdajů neprobíhá zdaleka takovým tempem, jak bylo slibováno ještě v roce 2014. To, že bývalý ministr obrany neuměl strategicky plánovat a vydávat finanční prostředky na strategické projekty, je věc, ke které se ještě dostanu.

Za třetí. Pane premiére, pane ministře, velmi si vážím toho, že byť tuto vládu drží komunisté a také si ji pěstuje i chová pan prezident obklopený prokremelskou partou, vy jako premiér a vy jako ministr obrany zatím manévrujete a stále držíte naši vazbu na západ, na NATO a držíte tu linku. A já vám za to chci poděkovat. Chci vám poděkovat za to, že skutečně jste se nenechali přesvědčit kolegy z levé strany politického spektra, abyste přehodnocovali některé mise.

A tady je určitě na místě připomenout, že bez nás, bez opozice, by některé návrhy, které se týkají právě třeba zahraničního nasazení našich vojáků, tak by bez nás opozice neprošly. A tady snad mohu hovořit jako první místopředsedkyně klubu ODS za všechny své kolegy, že samozřejmě pokud ta další vaše filosofie bude ohledně zahraničních operací stejná, jako tomu bylo, tak v tomto ohledu naši podporu mít budete.

A my můžeme tedy doufat, že tento fakt zase nezmění nějaký obchod s kolegy z levice za nějaké jiné priority, nebo s kolegy z SPD. Protože osobně já a Občanská demokratická strana považujeme NATO a přítomnost Spojených států amerických v Evropě pro Českou republiku jako záruku primární bezpečnosti a musí to tak zůstat.

Nyní tedy k tomu, co se v posledních pěti letech ministrům obrany za hnutí ANO příliš nevydařilo, eufemisticky řečeno. Za prvé. Pokud se člověk podívá do výročních zpráv generálního tajemníka NATO, tak zjistí, že v roce 2014 byla Česká republika co do výdajů na obranu v poměru k HDP mezi spojenci 21. z 27, tedy sedmá od konce. V roce 2018 byla 24. z 28 zemí, tedy pátá od konce.

V jiném, neméně důležitém ukazateli, ve výdajích na investice v rámci obranného rozpočtu, byla Česká republika v roce 2014 19. z 27 spojenců. V roce 2018 byla 23. z 28 spojenců. To sice neznamená, že by se v těch absolutních číslech nepřidávalo na naši obranu, přidávalo. Znamená to ovšem, že přidáváme nepoměrně málo vzhledem k tomu, jak naše země bohatne. A to je špatně.

Za druhé. V září 2014 podepsali lídři tří koaličních stran - mezi nimi i vy, pane premiére Babiši - smlouvu koaličních stran o zajištění obrany České republiky. Ve čtvrtém článku se uvádí, že v roce 2020 rozpočet na obranu dosáhne úrovně 1,4 % HDP. Opět o tom tady hovořil i pan ministr obrany Metnar. Tento závazek byl připomenut na summitu NATO ve Walesu.

Jaká je realita? Pan ministr Metnar zde dnes ve svém vystoupení nehovořil již o roku 2020, který byl slibován ve zmíněné smlouvě, ale o roku 2021. Vláda sama tedy již z tohoto cíle ustoupila a teď se tváří, že vlastně vůbec nikdy neexistoval. Dle aktuálních dokumentů Příprava státního rozpočtu na rok 2020 a Střednědobého výhledu na léta 2021 a 2022 má být podle výdajů na obranu příští rok 1,3 % HDP.

Horší navíc však je to, že v současném návrhu rozpočtu je na rok 2020 již o několik miliard pro obranu méně, než se plánovalo ještě vloni. A tedy i nový termín 2021 je také v ohrožení. Nezbývá, než podotknout, že není zřetelnějšího příkladu toho, co pro vás i vaše koaliční partnery znamenají vlastní závazky a že to, co vám jde nejlépe, jsou především dané sliby.

Obávám se, že i další závazek, který zde pan ministr Metnar zmínil, tedy výdaje na obranu ve výši 2 % HDP v roce 2024, je méně a méně reálný. Což nakonec odnese Armáda České republiky. I proto jsem navrhovala, pane premiére, pane ministře, paní ministryně, uzákonění dvou 2 % HDP na obranu. Já vám klidně ta číslo ukážu, pane premiére. (Obrací se na premiéra Babiše.) Omlouvám se, že jsem k vám zády, když k vám mluvím, ale klidně vám ta čísla ukážu. V plánu rozpočtu na rok 2020 v té predikci od paní ministryně Schillerové je na obranu o minus dvě miliardy méně, pane premiére. Na rok 2020 navrhuje v predikci paní Schillerová obraně o dvě miliardy méně. Včera jsme se o tom bavili na výboru pro obranu.

Takže pokud byste bývali byli přijali můj návrh na uzákonění těch 2 % HDP, měl by pan ministr obrany své jisté. Měla by své jisté Armáda České republiky. Česká republika by jasně deklarovala a dokázala to, že splní závazek vůči spojencům. Bohužel tedy, když jsem ten návrh předkládala - a já to nevzdám, já ho v tomto volebním období předložím ještě jednou - tak bohužel tedy neúspěšně. A se zamítavým stanoviskem vlády jsme to tady projednávali tuším, že to bylo, v lednu 2018.

Já to skutečně nenavrhuji proto, že bych chtěla zaměstnávat vládu, aby na každé vládě řešila nějaký můj návrh. Ne, fakt ne, to není moje ambice. Já mám za to, že po těch časech bohatších, nastanou časy tenčí a vy se s jednotlivými ministry na vládě budete dohadovat, jaké priority kdo bude mít a čemu se dá přednost. Myslím si, že už se to začalo dít teď.

A já jsem tím uzákoněním těch 2 % HDP, ke kterým bychom postupně docházeli, chtěla pomoct vám, pane ministře, a chtěla jsem pomoct i panu premiérovi. Aby vy, jako jeho ministr, ministr za ANO, jste měl nějakou garanci, že tady tyto finanční prostředky ve svém rozpočtu mít budete, protože samozřejmě, že v tomto rezortu se nedají plánovat akvizice ze dne na den. Tady se musí plánovat akvizice na desetiletí, minimálně. Ostatně čeká nás aktualizace KVAČRu.

Za třetí. Zatímco se na obranu přidává, i když méně, než by bylo zapotřebí, dlouhodobě se nedaří peníze vydávat. O tom by se taky dalo napsat několik bílých knih. Nejhorší to bylo v roce 2016, kdy jsme kvůli neschopnosti pana tehdejšího ministra obrany Stropnického v investicích spadli ve výdajích na obranu pod 1 % HDP. Pane premiére, asi nikdy nezapomenu na výraz pana ministra Stropnického, když jsme na výboru pro obranu navrhovali navýšení rozpočtu jeho rezortu o pět miliard korun a on to odmítl s tím, že by to stejně neutratil. To byl skutečně nevídaný paradox.

Bohužel se zástupcům ANO nepodařilo stabilizovat, respektive zreálnit, plánování a zlepšit tak výdajovou část v oblasti investic. Myslím si, že pan ministr Metnar má plán a i tady říkal, že si je tohoto vědom.

Já bych připomněla třeba nález Nejvyššího kontrolního úřadu z počátku letošního června, ve kterém se uvádí, že Ministerstvo obrany v letech 2015 - 2017 špatně plánovalo nákupy oděvů, prádla, obuvi a další výbavy pro vojáky. To byl nález NKÚ. Důsledkem špatného plánování pak je, že na investice v obraně stále vydáváme méně než 20 % obranného rozpočtu, což je podle standardů Severoatlantickou aliancí doporučený minimální podíl. Mimochodem, víte, kdy jsme vydávali naposledy takovéto procento, 20 % na investice? Zkuste si tipnout. Bylo to v roce 2011. Bylo to v době, kdy tady vládla Nečasova vláda, pane premiére.

Za čtvrté. Pohled zpět na strategické investice je pohledem plným smutku a bolesti. V zásadě jsme si posledních šest let jen povídali o tom, co pořídíme a jak krásné to bude, zatímco všechny projekty se zpožďovaly. Při odchodu ministra obrany Stropnického jsme slyšeli pohádkové řeči o tom, jak je vše připraveno v mašličkách a k podpisům smluv, na které on sám neměl odvahu a snažil se je podstrčit jeho nástupkyni paní tehdejší ministryni Šlechtové, a jak jsme se dozvěděli z následného vývoje, tak skutečně realita byla zcela jiná a v řadě projektů nyní začínáme znovu z bodu nula. A může o tom vyprávět nejenom paní tehdejší ministryně Šlechtové, ale může vám o tom vyprávět i pan ministr Metnar. Opět říkám: Nepouštím se do dojmologie, já tady pouze říkám fakta. Konkrétní dva projekty, o kterých ministr Stropnický hovořil, že je paní Šlechtová má v mašličkách, byly vrtulníky a byly MADRy. Není ani jedno uzavřeno smluvně. Sice možná bude, ten čas se pořád posouvá, mluvil o tom pan ministr, ale není uzavřeno ani jedno. A dostáváme se speciálně u těch vrtulníků jsme se dostali na začátek, vlastně jsme se dostali na začátek i u těch MADRů, protože ani tam to nebylo G2G.

Takže co se týče radiolokátoru MADR, tak to je investice, jenom pro připomenutí, o které se hovoří zhruba od roku 2006. V roce 2015 byla poprvé zařazena do rozpočtu Ministerstva obrany. Dodnes ovšem není podepsána smlouva. Pan ministr říkal, že by to mělo být do konce léta. Ano, já radši říkám do konce, do konce léta. Stávající radiolokátory sovětské provenience by měly být zapsány do Guinessovy knihy rekordů. Nebo možná alespoň do té naší verze české, na jihu Čech, tuším, že to dělá Jindřichův Hradec (Pelhřimov), zapisuje do knihy rekordů. Prosím, zapište tam MADRy, že vydržely tolik let a že snad ještě nějaký týden vydrží a nedočkají se naši vojáci blackoutu. Poslední informace je, že má dojít do konce léta, budeme všichni moc držet palce, aby to tak bylo. Strašně ráda, jestli se to stane, tak si s panem ministrem obrany na to připiji. A to jsem skoro abstinent.

Víceúčelové vrtulníky, kolegyně, kolegové, jsou v plánech někdy od roku 2012 či 2013. Ministr Stropnický 20. března 2015 novinářům řekl, že dodávka strojů by mohla začít někdy v roce 2017. To zní dneska jako vážně špatný vtip. Je rok 2019, před několika dny jsme obdrželi novou nabídku od americké strany, ale ke slíbeným dodávkám se zatím teprve propracováváme. Zopakuji, že pan ministr říkal, že v tuto chvíli sedí 40 lidí, 40 odborníků a zkoumá tyto nabídky. Doufejme, že bude platit ten termín, o kterém mluvil pan ministr, a že do konce roku 2019 se snad podaří vrtulníky zasmluvnit. A zároveň doufám, že se podaří to, že když se vrtulníky zasmluvní, tak že na ně bude dostatek finančních prostředků v dalších letech. A tady se obracím na paní ministryni Schillerovou, aby ji ani nenapadlo krátit výdaje na obranu v dalších letech. Protože ve chvíli, kdy se tady zasmluvní nějaká akvizice, která se tady soutěží 20 let, tak pak nelze v tom rozpočtu s těmi finančními prostředky prostě nepočítat.

Další typický příběh, modernizace dělostřelectva. Nejprve se mělo pořídit dělo ráže NATO 155 mm. Pak se rozhodlo o modernizaci stávajících houfnic DANA ráže 152 mm. Materiál prošel na návrh tehdejšího ministra Stropnického vládou, smlouva měla být podepsána v září 2017 a dodávky měly proběhnout v letech 2018 až 2020. Poté zase, zřejmě se někomu rozsvítilo, tak se tato varianta zavrhla a opět se ministerstvo vrátilo k pořízení nových děl ráže 155 mm. A tak my, poslanci, dostáváme na výbor co půl roku informaci o novém termínu podpisu smlouvy s dodavatelem, vždy o půl roku posunutou kupředu. Opět, podle posledních informací by měla být smlouva podepsána příští rok v květnu. I tady si budeme držet palce, aby to tak bylo, protože tady už ty sliby také slýcháme několik let a pořád se to odsouvá a posouvá.

Mohla bych vyjmenovat další desítky projektů, které se neustále posouvají, takže dochází k jejich kumulaci v několika málo budoucích letech. Nicméně pokud se výrazněji zhorší výkon naší ekonomiky, jen velmi obtížně budeme schopni tento investiční hrb nejen profinancovávat, ale i projektově řídit. Takže opět prosím, buďte velmi obezřetní s tím snižováním počtu civilních zaměstnanců i vojáků, zase, jak se bude škrtat prostě v resortu, tak neškrtejte ani ty civily, pane ministře. Kdo vám bude dělat ty projekty? Kdo vám je bude hlídat? Kdo vám je bude dozorovat? No to nebudou dělat jenom vojáci. To budou dělat i civilové. Může být obrovský problém zvláště pro ty největší projekty posledních 30 let. Teď se dostávám k tomu, co většina z vás zaregistrovala i v médiích, a jsem ráda, že tady i pan ministr vyslyšel moji prosbu, jestli by armáda v tomto případě nemohla zvolit trošku nestandardnější způsob komunikace, a laickým způsobem vysvětlovat lidem, proč potřebuje nová BVP. Což se děje a musím říct, že ta kampaň přes některé výhrady a zdvižené obočí, že někdy je až moc laická, tak je docela dobrá.

Sedmá mechanizovaná brigáda je páteří Armády České republiky. O nákupu BVP se tady hovoří také mnoho let. Ostatně o něm hovořila i zmíněná Bílá kniha o obraně. Ukazuje se, že vážně se tímto projektem začalo zabývat Ministerstvo obrany až v nedávné době za pana ministra Metnara a jeho předchůdkyně paní Šlechtové se teprve spustily kroky k tomu, aby se s tímto nákupem a s touto obrovskou akvizicí začalo. Opět apel - když se skutečně podaří zasmluvnit BVP nákup v prosinci roku 2019, musíte s nimi počítat v rozpočtových plánech v dalších letech. Nelze nemít dostatek prostředků.

Nechci sýčkovat. Fakt ne. Ale moje historická paměť - jsem poslankyní devátým rokem, obraně se věnuji celých těch devět let - tak skutečně bych nerada, abychom se tady zase za rok, za půl roku při podobné nebo jiné příležitosti třeba při státním rozpočtu, sešli a poslouchali, že se zase odsouvají nějaké akvizice a smlouvy.

Víte, také jsem o tom hovořila vlastně hned po nástupu pana ministra s ním osobně. Já za velkou chybu považuji to, že ministr Stropnický zrušil Národní úřad pro vyzbrojování a že vlastně pozastavil ty plány na proměnu akvizičního systému na Ministerstvu obrany. Tam já vidím právě příčinu v tom, že některé ty věci se kumulují až teď a že pan ministr nebo jeho náměstek vlastně nevědí, co mají dříve soutěžit.

Dobrým příkladem může být i informace z médií z letošního dubna, kde, když by byl ten úřad pro vyzbrojování, tak by se to pravděpodobně nestalo. Tady se to stalo a ti z vás, co jsou druhé volební období, tak si mě určitě pamatujete, že jsem z tohoto řečniště hřímala vůči panu ministrovi obrany Stropnickému ohledně nákupu vest, že jsem tady několikrát interpelovala pana ministra, že vojáci neměli a nemají dostatek neprůstřelných vest, zatímco probíhalo handrkování, které mohlo nějakým způsobem skončit i odškodněním ve výši desítek miliónů korun. Tak, pane premiére, pokud vám to neuniklo v tisku, tak si představte, že v dubnu letošního roku soud rozhodl o tom, že odstoupení Ministerstva obrany od smlouvy na dodávku neprůstřelných vest od České zbrojovky v roce 2016 bylo nezákonné. A vy jste tady byl v minulém volebním období, takže vy si pamatujete, jak na mě tehdy tady reagoval pan ministr obrany Stropnický, když jsem mu řekla, že to nedělá dobře, že se tímto způsobem on pouští do sporu, že tady skutečně ministerstvo netahá za silnější konec provazu. Stalo se to, co jsem předpokládala a bohužel teda nemám z toho radost, protože ty následky za tato rozhodnutí nese stále ministr, který tam je dosazen hnutím ANO a je to tedy pan Metnar.

Už se chýlím ke konci. Za šesté, Ministerstvo obrany bohužel pod vládou ANO nepatřilo a nepatří z hlediska vrcholných funkcionářů k těm nejstabilnějším. Za pana Stropnického se vyměnil náměstek pro akvizice celkem pětkrát, pětkrát za čtyři roky, ale pan ministr se chlubil tím, že je nejdéle sloužící ministr obrany. Personální nestabilita je pak problémem i v uplynulém roce. Několik náměstků je pouze pověřeno řízením a ředitelé dvou významných státních podniků byli odvoláni. Včera jsme se dozvěděli nějaký harmonogram, kdy by mohli být noví ředitelé těchto státních podniků jmenováni. Já to jmenování považuji za velmi důležité, protože jeden z těch podniků je VOP, se kterým se právě počítá, jak tady právě i pan ministr zmiňoval, ohledně těch BVP. Takže budeme doufat, že to bude záhy.

Zakončila bych to možná relativními drobnostmi, ale také důležitými, protože i tyto věci - a jsem ráda, že přichází paní hejtmanka, protože teď budu mluvit částečně i k ní, nejenom k vám, prostřednictvím pana místopředsedy. Resort bohužel v posledních šesti letech sloužil k nesmyslným a zcela neefektivním experimentům, a to i přes některá naše varování. Opět, když si přehrajete záznam, říkala jsem to tady. Bohužel na experimenty doplácíme teď všichni a hlavně naše armáda. Hovořím teď o politické akci s otevřením třídy vojenské školy v Sokolově, která dva roky po sobě skončila fiaskem s náborem studentů. Vím, že se tak dělo přes zásadní odbor tehdejší ministryně Šlechtové, přesto si to paní hejtmanka prosadila. Hovořím o dalším výcvikovém středisku v Karlovarském kraji, stejně jako o snaze rozšířit působení armády i na karlovarské letiště, zřejmě aby se mu vylepšilo hospodaření nebo nechápu, jaký jiný důvod k tomu byl. Kapitolou samu pro sebe pak byl váš experiment, pane premiére, s leteckou záchrannou službou a přidání dalšího kraje pro armádu. Ukazuje se, že šlo o krok, který jednak narušil funkční systém a za druhé zbytečně vysiluje schopnosti armády.

Co říci úplným závěrem. Snad jen to, že si vážím některých změn a odlišného přístupu k řízení resortu obrany, který je patrný ze strany stávajícího ministra Metnara, protože vím, že to nemá jednoduché. Je však třeba podotknout, že mu nezbývá nic jiného než po období spánku, které před jeho nástupem do funkce na Ministerstvu obrany panovalo, tak něco dělat musí. On skutečně musí makat. A nepanovalo fakticky v žádném jiném resortu té vaší vlády, možná snad bych tady mohla zmiňovat jiný resort, ale k tomu se budou vyjadřovat někteří moji další kolegové, tak ať tady nekritizuji ministry, které bude kritizovat někdo jiný z ODS.

Vážený pane premiére, pokud se vaše vláda chce chlubit úspěchy v resortu obrany, pak vězte, že pouze hasíte požáry, které jste si v uplynulých šesti letech bohužel sami založili. Také vy osobně jste zodpovědný za tristní stav modernizace armády, za stagnaci v oblasti akvizic, za nedostatečné navyšování obranného rozpočtu a za neschopnost utrácet za potřebné věci. Po výkonu ministra Stropnického nemá vaše vláda naši důvěru, stejně jako ji neměla na začátku tohoto volebního období. Naplňování vládních slibů, které byly dány v roce 2013, po šesti letech ve mně ani v mých kolezích důvěru rozhodně nevyvolává, zvlášť s ohledem na to, kolik slov, posunů termínů, změn priorit, lichých argumentů jsme si za tu dobu tady vyslechli. A to je tedy hlavní důvod, proč budu hlasovat pro nedůvěru vaší vládě.

A v úplném závěru si dovolím vyjádřit naději, vyslovit naději, že alespoň část těch mých výtek si, pane premiére, vezmete k srdci a že až se bude projednávat první čtení státního rozpočtu, až skutečně budete mít relevantní ekonomická data pro to stanovení priorit na další období, tak aby Armáda České republiky a resort Ministerstva obrany byl ve vašem absolutním hledáčku, protože skutečně svoboda a bezpečnost není zadarmo. A Češi, Čechoslováci, si zažili, jak tenká hranice je mezi tím ji mít a nemít. Takže tímto apeluji na vás všechny - nekraťte peníze Armádě České republiky, nekraťte peníze Ministerstvu obrany a myslím si, že určitě z hlediska finančních prostředků si může naše země dovolit dokončit všechny ty akvizice, které jsem tady zmiňovala, které tady i zmiňoval pan ministr obrany, tak, že z toho nebude ostuda a že skutečně naši armádu budeme konečně modernizovat. Zaslouží si to.