Děkuji za slovo, pane předsedo. Jsem velice ráda, že se zde rozproudila tak bohatá a košatá debata o tomto velmi závažném problému. Všem je jasné, že bude třeba koordinovaného postupu. Tímto tématem jsme se zabývali také na jednání výboru pro sociální politiku letos 23. ledna, kde jsme se jednomyslně shodli, že bude třeba koordinovat postup a vyžádat si spolupráci Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva pro místní rozvoj a také Ministerstva vnitra, což vysvětlím později.

Je jasné, co jsme tady slyšeli, že není možné hnát tyto nešťastné lidi od města k městu a tvářit se, že jsme tímto způsobem vyřešili svůj problém. Škoda, že pan předseda klubu Faltýnek, který mě jmenoval jako občanku města Prostějova, odešel. Nechci hovořit o řešení v Prostějově v jeho nepřítomnosti. Přesto už tady zaznělo, že není možné řešit problém jednoho města na úkor města druhého.

Tyto postupy se zde objevují už roky. Na základě zkušeností z města Prostějova, které si svůj problém vyřešilo tím, že zakoupilo nemovitosti v obcích, které jsou v okolí Prostějova, prostřednictvím realitních kanceláří a bez informování starostů těchto malých obcí... Svůj problém si sice vyřešili, ale zátěž převedli na tyto malé vesnice, pro které je ten problém ještě horší a ještě obtížnější, protože nemají dostatečně kapacitně vybavené úřady svých obcí. Je to pro ně skutečně nesmírný problém. Byl to návod, který byl pro nás tehdy jako občany velmi překvapivý, protože jsme ani nepředpokládali, že vůbec je něco takového možné. Je pravdou, že takovéto postupy převzala i některá jiná města, především města velká a bohatá, která mají dostatek finančních prostředků na to, aby mohla zakoupit nemovitosti v malých ubohých obcích, především v těch, které jsou v bývalých Sudetech, při okrajových částech na Šluknovsku, Jesenicku apod. I tímto způsobem došlo k vystěhovávání celých rodin do těchto nemovitostí, které byly zakoupeny městy prostřednictvím realitních kanceláří na základě jasně sledovatelného postupu a byly také mapovány prostřednictvím zprávy Veřejného ochránce práv v letech 2007. Tato zpráva je na stránkách Veřejného ochránce práv k dispozici.

V této zprávě je možné číst, že některá města dokázala při úpravě svého bytového fondu prostřednictvím privatizačních procesů vytěsňovat občany, kterých se chtěli zbavit, do posledních bytových domů. Z těchto bytových domů je pak vystěhovali do vesnic, dokonce i mimo hranice kraje. Tento postup opět proběhl prostřednictvím realitních kanceláří.

Co je velice alarmující, tímto způsobem došlo k přesunu rodin do prostředí, kde neměli dostatečné zázemí, možnost zaměstnanosti, ale především rodin s dětmi. Zde došlo k obtížnému sledování orgány sociálněprávní ochrany dětí a dodnes, přestože byla přijata novela zákona o sociálněprávní ochraně dětí, která hovoří o tom, že není možné děti odebírat rodičům z důvodu sociální a bytové nouze, přesto bohužel se tak mnohdy děje, což je absolutně nepřijatelné v civilizované Evropě.