Tento případ mimo jiné vyvolává řadu neřešených otázek k další diskusi

A)
pokud ministr, nebo jiný vysoký, řídící státní úředník nemá díky legislativě (Zákon č. 234/2014 Sb., O státní službě) příliš možnosti ovlivnit personální skladbu jeho podřízených, pak stranou této mince je skutečnost, že musí pracovat i s lidmi které "zdědil" a kteří nemusí vyhovovat jeho odborným i morálním nárokům - což pro něj může mát i fatální trestně právní, kariérní důsledky.....

B)
ukazuje se, že způsob zadávání veřejných zakázek bez - alespoň - nějakého čistě metodického, kontrolního a koordinačního orgánu pro celou státní správu je a bude ideálním prostředím pro korupci.
Nejenom, že ve státní správě často "levá neví co dělá pravá" - nakupuje se vysloveně "resortně" = za, u naprosto stejného zboží, jsou státem placeny diametrálně rozdílné ceny, nenakupuje se centralizovaně, systémově a koordinovaně - viz branné a bezpečnostní složky (Ministerstvo obrany - AČR, Ministerstvo vnitra - IZS, Ministerstvo spravedlnosti - Vězeňská služba, Ministerstvo financí - Celní správa)....???
PROČ se košile, ponožky, služební obuv, opasky, pistole, náboje, balistická ochrana, přilby, služební obuv, automobily atd. nenakupují centralizovaně ???
A častým jevem je i to, že zadavatelé veřejných zakázek často ani neumí správně, se znalostí věci, nadefinovat reálné zadávací podmínky a pokud zájemce o zakázku zjišťuje, co že tím zadavatel myslel, často zjistí, že na druhém konci drátu je osoba, která o tom co poptává vlastně neví vůbec nic .....atd.