Děkuji za slovo. Děkuji ve 22 skoro 30, měli jsme začít ve dvě hodiny, je vidět, že před námi je skutečně notná kláda a promluvit se tím, to bychom možná ještě zvládli, ale promyslet se tím není jednoduché. Víte, já to nechci natahovat, protože doba pokročila, i když nám už asi odjelo poslední metro, ale přece jenom něco je třeba říct zejména z pohledu toho, jak se k tomu výsledku dnešnímu tak trochu promyslel a tak trochu protrápil i náš klub KSČM, protože skutečně nejsme v jednoduché situaci.
Ta situace je vlastně vzniklá volbami v roce 2017, všichni víme, že volby v podstatě vyhrála taková či onaká, ale přece jenom pravice a že vznikla paradoxní situace, že navzdory tomu vznikla menšinová vláda, která je částečně vázána tou umenšenou, oslabenou, ale přesto existující politickou levicí. Čili normálně by pravice mohla válcovat Parlament, ale neděje se to tak. Jsme svědky různých taktických úkroků, manévrů atd., a nyní jsme se dostali do situace, která má svým způsobem koncepční a strategický charakter, ale zároveň jsme v krizi, která je ekonomická - epidemiologická atd. A logicky vznikají situace, které těžko šly si vůbec kdy před tím představit, protože před námi je návrh v podstatě rovné daně vsunutý do daňového balíčku vlády. Cítím z vystoupení kolegů u pravé zdi, že v podstatě začínají slavit, protože před lety si asi ani nedovedli představit, že 15procentní rovnou daň prohlasují, byť samozřejmě to není ideální rovná daň, je tam ta sazba 23 % atd., atd. Ony ty typy rovných daní ve světě jsou různé, ale zkrátka je to bizarní situace. A přitom máme tedy, jak jsem řekl, vládu, která není ani nahá, ani oblečená z pohledu pravolevé logiky, není to ani vláda, která jde pěšky, nebo jede na voze. A z toho vznikl určitý krok, který má charakter nikoli strategicky vydiskutovaného a připraveného, ale je to krok mimořádný, a ve své mimořádnosti pochopitelně se dá hodnotit i tak, že byl značně nepřipravený, nepotřebný, možná nepodařený. Protože jestliže jsme v krizi, tak je logické, že na krizi reaguji krizovými prostředky. Jestli je tato situace dočasná a mimořádná, tak i ta opatření by měla být dočasná a mimořádná. Ale zavedení 15procentní daně je krok systémový, poměrně trvalý, taková věc se obtížně mění a myslím si, že by byl velmi naivní člověk, který by si myslel, že v roce 2022 se stane zázrak, přestane to platit a začneme budovat úplně jiný daňový systém. To je velmi složité. Pochopitelně to ovlivní výsledek voleb v roce 2021, ale zkrátka ten trvale systémový krok je v rozporu s tím, že se vlastně bavíme o mimořádných opatřeních, jako například když lidi nemají práci nebo mají omezené možnosti, že jim chceme přidat na platu, a to způsobem, kdy nezvyšujeme mzdy, tak aspoň chceme snížit daně.
Takže to je jaksi situace, která je svým způsobem velmi mimořádná. Já se nedivím, že vlastně ani nejde jí zaštítit koaličním štítem, že se prostě v této věci koaliční partneři, menšinová vláda nedohodla. Ale logicky, když tedy vláda je menšinová, a dokonce nedohodnuta, tak se vytváří hlasovací koalice úplně jinak v tom politickém spektru. No, a pochopitelně teď je otázka, kdo jak bude hlasovat ve finále, a do jaké míry jsou jeho argumenty promyšlené, odpovídající postoji voličů, a do jaké míry se používají argumenty pokrytecké.
A já si myslím, že by bylo pokrytecké, pokud bychom těm voličům, kteří se dokonce i na tu malou stovečku, kterou můžou dostat díky nárůstu jaksi čisté mzdy, se těší, tak zakrývat jim, že to někdo nakonec musí zaplatit. Že jestliže nemáme peníze a přitom musíme vydávat peníze nejenom proto, že máme přebujelý stát, ale protože musíme zvládnout i tu krizi. No tak to jinak nejde řešit pochopitelně, než dluhy, v tuto chvíli. Chceme se ale zadlužovat každý rok? V roce 2021, 2022, 2023? A nebavili jsme se náhodou i na půdě této Sněmovny o tom, že bychom rádi konsolidovali ty veřejné finance, to znamená, že bychom jaksi šlápli i na ten pedál brzdný a že by tedy v podstatě ty dluhy měly v nějakém čase v horizontu skončit a ta ekonomika by se měla ozdravovat jinými mechanismy.
Současně si myslím, že je hodně zjednodušující, když lidem nabízíme to těšítko té jedné stokoruny, ale neříkáme, že není vůbec pravda, že na tom budou všichni stejně. Rovná daň, to slovo rovná je svého druhu iluzorní v tom, že to je rovnost formální, nominální, ale nikoliv sociálně reálná. Prostě pro člověka, který vydělává minimum a dostane stovku navíc, tak jí utratí za rodinu, že jde koupit, chleba, mléko apod. a nemá zase nic. Ale ten člověk, který je v těch vyšších patrech - a měl pravdu kolega Stanjura, když tady citoval, že těch lidí zase není moc. No, tak ten když dostane nějakých pět, šest, já nevím, kolik tisíc navíc, no tak pokud zrovna nemá nějaký zrovna projekt, tak to dá do "špárkasy" a ty peníze nelítají v ekonomice, má je prostě pro své, bych řekl, ještě pozvednutější ekonomickou úroveň někdy v budoucnu.
Takže tohle si lidé nakonec uvědomí. Nemysleme si, že jim to nedojde. A my to samozřejmě i od svých voličů někdy chytáme, když diskutujeme o tom, že toto řešení je sice provizorní, ale nějaké, protože řeknou: tak fajn. Já se také těším, že dostanu tu stovku, ale ty poslanče - a to nejsme v té kategorii dvoj, troj, čtyřnásobku průměrné mzdy. Řadový pěšák, poslanec, není v této rovině, ale rozhodně je nad průměrem a vydělá víc. Takže jestliže my si zmrazíme platy, světe žasni, zmrazíme si platy, jdeme vpřed s rozepnutou košilí, ale současně si snížením daní zvýšíme příjem a budeme mít možná ještě větší peníze. No, tak jako tohle ty lidi vnímají, pochopitelně. Proto říkám, že by bylo pokrytecké to před nimi skrývat a že si musíme tedy jaksi uvědomit, že ty varianty, které jsou na stole, žádná není optimální, ale každá má právě tyhlety komplexnější souvislosti.
Ano, varianta Babiš, znamená 15 a 23 % výpadek nějaký v rozpočtu. A samozřejmě ano, pomůžou si víc ti s těmi většími příjmy. Když to změníme, no tak nevrátíme ty peníze do kasy. Dokonce i sociální demokracie teď navrhla tedy těch 19 a 23, ale ještě v létě jsem sledoval, že diskutovala o různých variantách. Také říkali tři sazby, něco podobného, jako máme my. Nakonec to neudělali, proč? Asi argument solidarity to nebyl, protože těch více sazeb má především solidární funkce, nikoliv fiskální, tam ty peníze prostě nevyděláte zrovna. Ale řekli si, že asi ten boj nestojí za to, když vlastně těch miliard do té státní kasy, by se nevrátilo tolik. Takže i oni balancují vlastně na tom, že se musí rozhodnout, jestli půjdou odvážněji do těch záležitostí, jako je bankovní daň, daňová progrese, anebo jenom poskytnou třeba i takové šidítko, které také zasadí ránu do státní kasy, pokud bude schváleno souběžně, a to jsou vedle té zrušení superhrubé mzdy, i ty slevy.
Pokud schválíte obojí, tak to nebude jenom těch 70 mld., budou to další peníze navíc. A to se neodvažuji, paní ministryně, aby mě nezačala opravovat, spekulovat na téma potravinového paušálu, protože neřešme způsob stravování. Ale objektivně je to šance na daňovou optimalizaci a ty podniky to prostě využívat budou. Takže ty malé odhady se mohou státi nereálným a mohou být výrazně větší. Ale dost těch konkrétních čísel. Já jsem jenom chtěl říct, že ty varianty jsou různé. Že i ta varianta sociálně demokratická neřeší tu podstatu, že jsme v situaci, kdy vlastně, ano jsme v krizi. Ano, zaplatíme to dluhy, ale že bychom si měli ujasnit, jaký bude další krok, krok b a c. My tu naši variantu - a tu jsem chtěl připomenout, protože vím, kde jsem, jaké je rozložení sil. A koneckonců, jaká asi bude nejspíš procedura, tak je mi jasné, že když se bude hlasovat postupně, tak k té naší variantě nemusí ani dojít, že si ani nezahlasujeme.
Ale my jsme jí tam dali z jednoho jasného důvodu, abychom vyslali signál, že za této situace je nefér, pokud se ten prvek solidarity také v tom neobjeví. My jsme tam dali ty tři sazby, nechali jsme těch patnáct, protože chápeme, že i ti s těmi nízkými příjmy potřebují v tomto režimu pomoct, ale ta sazba třiadvacet pro dvojnásobek příjmu, to je přeci jenom už pár lidí a čtyřnásobek příjmu 32 %. Myslíte, že by ti lidé, kteří mají čtyřnásobek příjmu neunesli takovouhle sazbu? Akorát se jim do toho nechce, což chápu. Takže to je tato věc.
Třetí poznámka, mám jenom čtyři, tak se neděste. Třetí poznámka je jaksi tedy o tom, že ty dopady, pokud si je nějakým způsobem vyčíslíme, řekněme, superhrubá 70, ty slevy mohou dát nějakých 10, 15 a k tomu ten potravinový paušál, no, přiblížíme se 100 miliardám, ať to zaokrouhlím. A toto je výpadek, který se nejenže promítne do státního rozpočtu, nejenže nám zkomplikuje úhradu veřejných služeb. A tady nesouhlasím. S čím méně státu, tím lépe pro svobodného daňového poplatníka. Stát máme také od toho, aby udržoval silné, kvalitní a dostupné veřejné služby, včetně penzí a zdraví. No, tak ty peníze prostě nebudou. A to nemluvím o odložených strukturálních reformách. Víme sami dobře, jak jsme na tom, pokud jde o penzijní komisi. A teď si představte ještě tu drobnost. Všichni žijeme někde, v nějakém kraji, v nějakém městě, v nějaké obci, že se bavíme o sdílených daních. A že tedy, pokud jde o území, kraje a obce, myslím si, že velmi skromný odhad, když řekneme, že tam bude o 10 % méně příjmů. Tak co s tím uděláme? No, logicky letos jsme to udělali tím, že jsme přeposlali, díky dluhům jsme přeposlali nějaké ty kompenzace.
V rozpočtu na příští rok plánované nejsou. Čili logicky, když ty obce přijdou o ty peníze, no tak asi se vytvoří politický tlak a budeme to muset znovu řešit. Dokonce my máme dneska na stole dvě varianty řešení, tedy někdy schválíme kompenzace, to je ta varianta, kterou já osobně považuji za reálnější. A taková ta varianta, která se politicky možná snáz prodává, ale je méně reálná, je, že sáhneme na rozpočtové určení daní. To má ale jeden základní problém. V situaci, kdy zadlužujeme, kdy nám narůstá ta sekyra ve státním rozpočtu, tak převedeme ty peníze, část těch peněz na kraje a obce, kde by je samozřejmě uměli využít. Ale my nevyrábíme nové peníze. My bychom ještě o tu částku umenšili státní rozpočet. No, to je přece problém. Takže zkrátka z této pasti se budeme muset nějakým způsobem dostat, a tím se dostávám tedy do finále, pokud říkám, že my nebudeme hlasovat pro zrušení superhrubé mzdy v této podobě, to znamená, myslím v té podobě pana premiéra.
Uvidíme, jak to hlasování dopadne. Ale samozřejmě nějaké ponětí o dohadování mám. Takže pokud budu pracovat s variantou, že to projde, tak si myslím, že to je hlavně o politické odpovědnosti těch, kteří se pro tuto variantu rozhodli, protože to nelze udržet jako stabilní prvek daňového systému. Prostě nelze. Buď se bude muset škrtat, anebo budou pokračovat dluhy. Já za nás říkám, že škrtat nechceme, byť zkvalitnit stát, racionalizovat jeho strukturu ano. Ale redukovat ho, to prostě nelze. A dluhy, doufejme, že nechceme dokonce všichni. My tu dluhovou spirálu chápeme jako riziko. Takže před námi zkrátka je rozhodnutí, jak ty věci narovnávat. Pochopitelně, že o tom bude debata před volbami. Ale uvidíme, jestli jsme schopni vůbec racionálního uvažování.
První korekce může přijít ze Senátu. Jestli to bude přetlačovaná nějak ideová nad tím balíčkem, tak si moc nepomůžeme. Další korekce, a já si troufnu ji odhadnout, že může být s tím, že do jara můžeme mít na stole návrh novely zákona o státním rozpočtu. Prostě všechno to, co způsobíme tímto daňovým balíčkem, budeme muset řešit, a to nechávám stranou otázky prognózy makroekonomického vývoje, a to samo o sobě způsobí tedy tu novelu. A tam si to vyříkejme, když už jsme to tady nedokázali a nezvládli.
Z toho rezultuje jedno, že nakonec kromě hlasování o pozměňovacích návrzích, které budou prohlasovány způsobem spíše vychýleným doprava, takové je rozložení sil, já jsem realista, tak je třeba pak promýšlet v těch dalších krocích. Novela rozpočtu a diskuse o koncepcích, konsolidaci a pochopitelně otázka volebního termínu v roce 2021. My jsme připraveni realisticky ten daňový balíček jako takový akceptovat. Já osobně tedy především proto, že respektuji názor většiny poslaneckého klubu, ale rovnou si řekněme, že tím to nekončí, ale začíná, protože ta debata, která byla ovlivněna takovým tím hybridním stavem politiky, který vznikl po volbách v roce 2019, tak zjevně tady naráží na své limity a některé problémy se nám otevírají, což jsem měl pocit silného déja vu, když jsem poslouchal ty debaty o rovné dani, které se tady vedly skoro s podobnými argumenty zhruba před dvaceti lety, kdy první vlna volání po rovné dani tady byla.
Na to lze mít samozřejmě legitimně různý názor, ale také faktem je, že když zůstaneme na evropském kontinentu, tak daleko častější je rovná daň na tom východě, Rumunsko, Albánie, Ukrajina, a země jako Francie, Německo atd. mají ty daně úplně jiné. Toto všechno prostě je třeba zvážit. Dneska musíme už hlasovat, takže v tomto ohledu strategický kontext už asi nezvládneme, ale je to i směrem k voličům a k občanům jasný signál odpovědnosti, že tu strategickou debatu v této oblasti musíme honem, ale honem dohnat.
Děkuji.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
