Co se vlastně během oněch osmačtyřiceti hodin stalo? Ve čtvrtek byla svolána mimořádná schůze, kterou iniciovalo také hnutí Úsvit, jejímž jediným bodem programu byly církevní restituce, respektive otázka jejich aktuálního průběhu. A právě v rámci jako vždy velmi ostré diskuse vystoupil Babiš s velmi ostrou kritikou církevních restitucí, které prosadila Nečasova vláda. „Celý proces přijímání zákona o církevních restitucích byl netransparentní a vůči občanům také velmi nespravedlivý,“ prohlásil doslova Babiš. Nutno přiznat, že tím musel zákonitě velmi znejistit své koaliční partnery. Není přece žádným tajemstvím, že ten, kdo skutečně drží v ruce vládní opratě, je právě Babiš a že co si myslí Babiš, myslí si unisono také celé hnutí ANO. Takže pan ministr financí se tak nějak postavil k otázce církevních restitucí a my tím pádem víme, jakou pozici v celé otázce zastává momentálně druhá nejsilnější politická strana v zemi. To muselo Sobotku zabolet, obzvláště poté, co ho stejný Babiš den předtím veřejně „vykoupal“ za vlastní chyby kolem hlasování o spotřební dani za benzin a naftu.

Jenže. Aby si opozice náhodou nemyslela, že ANO pomalu ale jistě bourá koaliční zdi, provedl Babiš v pátek něco, čemu moje babička říkávala hezky pěkně lidově „prasárna“. V Poslanecké sněmovně je totiž něco, čemu se říká Jednací řád. Je to soubor pravidel všech postupů, metodik a řízení jednotlivých schůzí, výborů i klubů. A podle tohoto jednacího řádu se takzvaná třetí čtení, neboli závěrečná hlasování o jednotlivých zákonech, projednávají pouze ve středu a v pátek. Tečka. Toto nařízení samozřejmě nahrává obstrukcím těch, kterým se určité zákony nelíbí. Ale i o tom je demokracie.

I stalo se tedy, že část opozice, včele s TOP09, na základě středečního fiaska se spotřební daní a snahou ČSSD toto hlasování znovu položit na stůl a daň vrátit na původní výši, deklarovala obstrukce. Koneckonců, proč ne. Už jako malé děti nás přeci učili, že co je jednou odhlasované, nelze vzít zpět. Obzvlášť v případě, kdy existují jiné, legální způsoby, jak vrátit omylem zpatlanou normu na stůl, aniž bychom museli sami sobě lhát, že jsme „přeci vůbec nehlasovali.“ Ostudy však  již bylo naděláno dost, a tak tři opoziční kluby, byť ne stejného spektra zaměření, tentokrát včetně hnutí Úsvit, nakonec předem dekrarovaly, že ono pochroumané hlasování může proběhnout ještě jednou, ovšem bez jejich účasti a tři poslanecké kluby při tom hlasování, bořícím pravidla jednacího řádu i demokratických postupů, opustily sněmovní sál.