O to víc jsme možná všichni měli času, abychom se zamysleli, v jakém stavu se nachází naše národní samostatnost, jejíž získání 28. října 1918 si pravidelně připomínáme.

Nás, komunisty, někteří nesmyslně označují za odpůrce samostatnosti, za lidi, kteří chtějí zavléct naši krásnou zemi kamsi do područí asijských despocií, jak naši odpůrci vidí Rusko a Čínu. Nic není vzdálenější pravdě. 

Stačí, když se v roli místopředsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR podívám na stohy a stohy papírů potištěných nápady a myšlenkami, které bychom měli vložit do naší legislativy. Málokdy se najde vládní návrh zákona, který by se nezaštiťoval povinností uloženou nám Evropským parlamentem, Radou EU nebo Evropskou komisí. Samozřejmě uloženou pod obrovskými finančními sankcemi. Má nebo mělo kdy na nás takové legislativní nároky Rusko? Nebo Čína? Ne. To nebylo ani za doby našeho členství v RVHP.  To jen Brusel ví lépe než my, jak mají vypadat naše zákony. Zastánci tuhé integrace Evropy nám sice tvrdí, že jde přece hlavně o volný trh, o to, aby výrobci všemožného zboží nemuseli v každém státu plnit jiné požadavky, ale rozsah vynucovaných předpisů silně zasahuje vedle vnitřního obchodu i energetiku, ochranu životního prostředí, dopravu…. Tak o jaké naší samostatnosti, kterou prý chceme zaprodat Číně nebo Rusku, se vlastně bavíme?