Kdo se dal na cestu politiky, ať již s cílem zbohatnout, získat moc, vliv, nebo jen něco konkrétního vyřešit a změnit (důvodů je více), ten se setkal s nálepkováním. Zpravidla je jedno, co napíšete. Reakce mohou být neviditelné, ač souhlasné, nebo přímé. Relevantní, či irelevantní. Mnohdy je jedno, jaké je téma a zdroj informací i cíl a propracování návrhu. Trollům stačí nový článek, který někdy ani nečtou a už je na světě nálepka. Třeba univerzální: ”nemá to hlavu ani patu” nebo ”jde ti jen o koryto” a podobně. Pikantní je reakce ”a co jsi udělal ty, že kritizuješ?” Pokud je člověk politický oponent, musí kritizovat, je-li co a tady v ČR máme pestrou nabídku. Navíc – co jsem udělal já? Spoluzaložil stranu, web a skupinu na Facebooku a VK, napsal řadu článků, navštívil všechny kraje v ČR, napsal návrhy zákonů. Ovšem já mohu pouze toto, protože jsem nebyl zvolen. Kdybych byl, měl bych mandát něco měnit a dnes bych pravděpodobně konzultoval můj některý návrh s experty, nebo psal úpravu své novely, nebo nastudovával zákony jiných zemí, nebo program jednání výboru, či pléna a jednal o hlasování na příštím plénu Poslanecké sněmovny. To ale nemohu, protože nejsem zvolen. To je také odpověď na některé dotazy, proč mám já pozitivní hodnocení a třeba některý známý politik negativní. To bude tím, že nejsem ve funkci a nikdo nemá materiál pro mé hodnocení, ale líbí se jim moje články a tak mi dávají kladná hodnocení. Což se u profláknutých politiků s máslem na hlavě, čí u tlachalů bez činů, říci nedá. Ti mají záporné hodnocení a má to logiku, že?
Nyní tedy zpět k nálepkování a ke trollům a v závěru bych se rád rozepsal o nešvaru doby v dnešní ČR – dluhovém průmyslu, jehož jsem tvrdým kritikem a což je můj konkrétní obor.
Většina těchto trollů je stálá, visí na internetu a bojuje proti všem, nebo hájí jen svoji stranu a na ostatní hází špínu, bez ohledu na shodnost myšlenek jeho kultovního předáka a pisatele článku. Mnohdy jde i o známého, či bývalého kamaráda, nebo současného kolegu, který závidí funkci, aniž bych jí ještě vůbec dosáhnul. Jde jen o atak. V některých případech ale jde o skutečnou neznalost elementárních věcí, jejichž výkladu bych se rád stručně věnoval v tomto článku.
Paranoia je duševní porucha, vyznačující se bludy, chorobnými představami o vlastním ohrožení a stihomamem. Přehnané a nedoložené obavy o vlastní bezpečnost, někdy spojené s konspiračními teoriemi, se nazývají paranoidní. Paranoidní představy mohou být neurotického nebo i psychotického původu.
Jestliže člověka reálně pronásledují vymahači a telefonují celé měsíce 5x denně, nebo pokud se člověk roztřese po zazvonění u dveří, nejde o paranoidní chování, ale o běžný strach z reálné zkušenosti s českými soukromými exekutory a vymahačkami.
Demagogie je v moderní době působivé a klamné řečnické vystupování, využívané k získání vlivu, politické podpory a moci. Místo věcného zdůvodňování působí hlavně na předsudky a emoce posluchačů, k čemuž slouží polopravdy, překroucené argumenty, logické klamy, falešné sliby, vyvolávání strachu a podobně.
Jestliže někdo ale tvrdí, že v Německu si za hodinu stejné práce Němec vydělá na 4x více věcí, nebo tvrdí ověřenou informaci s doložením důkazů, že v USA je vše levnější, než v ČR ale mzdy jsou v USA 3x až 5x vyšší, pak jde o fakta, nikoliv o demagogii.
Levice používaná pro popis skupin podporujících změnu tradičního sociálního uspořádání s cílem rovnostářského přerozdělování bohatství a privilegií. V současném politickém diskurzu znamená levice většinou sociální liberalismus. Hájí práva a zájmy nižších a středních vrstev společnosti, zvlášť zájmy zaměstnanců proti vlastníkům výrobních prostředků.
Akcentuje rovnostářství, prosazuje politickou rovnost, sociální rovnost, v různé míře i ekonomickou rovnost a prosazuje také rovnost příležitostí prostřednictvím ochrany sociálně slabších vrstev. Dále upřednostňuje státní, družstevní nebo jinou společnou formu vlastnictví výrobních prostředků před vlastnictvím soukromým. Většinou se staví proti náboženství.
Jestliže někdo chce vyjednávat o ceně své práce se svým zaměstnavatelem, pak nejde o levičáka, nýbrž se tu jedná o běžné obchodní jednání "já pro tebe budu dělat tyto služby s tímto efektem a ty mi za to zaplatíš toto." Vyjednávání mzdy (ceny práce) a požadavek na vyšší odměny není v žádném případě projev socialismu, nebo dokonce komunismu. Spíše naopak.
Pravice bývá dnes rozdělena do kategorií dle fokusu na hájené cíle. Konzervativní pravice (SPR-RSČ Miroslava Sládka) je používaná pro popis skupin podporujících zachování tradičních a kulturních hodnot či zvyklostí, a také zachování určité formy sociální hierarchie. Nechvalně známá liberální pravice pak podporuje absolutní ekonomickou svobodu člověka a minimální roli státu na společnosti a stojí na straně menšin, ať ve věci sexuální orientace, či otevřenější imigrace odkudkoliv. Pravice v současnosti také obecně zastává soukromou kontrolu výrobních prostředků, kapitalismus, volný trh a tržní hospodářství.
Fašismus má své typické rysy fašistických ideologií zejména rovnostářský kolektivismus, autoritativní a vůdcovský princip, vypjatý nacionalismus, militarismus, kult modernity, mládí a síly jakož i silná ekonomická role státu chápaného korporativisticky, v němž soukromé vlastnictví musí sloužit kolektivnímu prospěchu.
Nacismus vznikl spojením koncepce fašistického státu (zahrnující vůdcovský princip) a rasistických teorií o nadřazenosti árijské rasy a o pokroku skrze konflikt mezi vyšší a nižší rasou, řešený podrobením či likvidací nižší rasy. Nacistická ideologie dále čerpá z antikapitalistického socialismu, přivlastňuje si prvky kolektivismu či sociální demagogie (vyhovující nižším vrstvám), antibolševismu (vyhovující vyšším vrstvám), nacionalismu (umožňující získat podporu konzervativních sil) a antisemitismu. Filosofická podstata nacismu obsahuje prvky výrazného iracionalismu, okultismu a esoterismu.
Nacismus dnes však nutně nemusí být doménou árijské rasy. Dnešní islámský terorismus je jistou formou militantního řešení vlastní nadřazenosti muslimů nad ostatními s tím, že finální řešení je totožné - vyhubení odpůrců a příslušníků jiného náboženství a rasy, což nyní dělá islámský terorismus a četné militantní skupinky a osamocení bojovníci.
Rasismus je teorie a ideologie hierarchizující sociální skupiny podle rasového klíče. Rasismus jako politická ideologie se snaží legitimizovat společenské nerovnosti na základě biologických (rasových) rozdílů mezi lidmi. Rasismus v širokém slova smyslu je názor, že z představy, podle níž je lidstvo rozděleno na biologicky odlišné „rasy“, lze vyvodit politické či sociální důsledky a rozdíly. Rasismus není věcí konkrétní jedné rasy, ale týká se různých ras a rasistické chování lze pozorovat nejen u árijců, ale u Japonců, Arabů, obecně u některých "nebílých" osob ve formě odporu a mnohdy i násilí a nenávisti, či zneužívání postavení - viz romský cenzor českého serveru iDnes - Banga.
Výrazy rasismus a rasista jsou především v západoevropských zemích mnohdy zneužívány a slouží k onálepkování a potlačení jakékoliv kritiky multikulturalismu a špatných zvyklostí jiných kultur a etnik.
Kapitalismus je ekonomický systém, v němž jsou výrobní prostředky v soukromém vlastnictví a jsou provozovány v prostředí tržní ekonomiky za účelem dosažení zisku. Akumulací (části) zisku vzniká kapitál, který je znovu investován do výroby za účelem navýšení zisku. Vyskytuje se však více pojetí kapitalismu závisející na historické době a osobě, která jej používá. Termín také zpravidla nezahrnuje jen ekonomický, ale i společenský a politický význam.
Stát si většinou ponechává možnost takový ekonomický systém regulovat zákony, např. zákoníkem práce či obchodním zákoníkem. Anarchokapitalismus je pak název pro systém kapitalismu bez přítomnosti jakékoli státní regulace. Ekonomiky takových států, kde stát zasahuje do ekonomiky, jsou smíšené; tržní principy fungují v určitých oblastech, v jiných však vládne monopol či monopson státu.
Kapitalismus je systém, v němž je díky volnému trhu, osobnímu vlastnictví a dobrovolné směně možné dosáhnout maximálního bohatství a naplnění lidských potřeb. Zároveň díky soukromému vlastnictví výrobních statků dochází k motivaci spořit a tím akumulovat bohatství a zvyšovat produktivitu práce. Ovšem v dnešním Česku se poněkud zapomíná na fakt, že jako vlastník firmy nemohu dosahovat vysokých tržeb, pokud mí zákazníci jsou chudí a nemají na moje zboží. Ti zákazníci jsou totiž také zaměstnanci a v důsledku extrémně nízkého ocenění práce vzniká armáda nekoupěschopných občanů, která je navíc olupována exekučním průmyslem, který je rovněž českým specifikem.
Lichva neboli úžera je obecně závazek nepřiměřený k zisku závazkem získanému. Nejčastějším příkladem jsou půjčky s obrovskými úroky, například 100 % za každý den. Termín je často spojován s nebankovními společnostmi. V ČR se politici neustále brání stanovení trestného činu lichvy konkrétním procentem, aby bylo možné vykládat zákon různě, což je důsledkem korupce půjčkařů, zejména PPF Group (Zonky, Homecredit), ale také exekutorské lobby a půjčkařské a soukromé vymahačské lobby.
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník zná přímou úpravu lichvy – lichevní smlouvy, která v § 1796 říká, že neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.
Tato úprava má však také své nedostatky. Občanský zákoník např. zakazuje jednání proti dobrým mravům a upravuje neúměrné zkrácení a lichvu, avšak na druhé straně u jednotlivých institutů umožňuje stranám jednání nedílně spojená s lichevními smlouvami – dovoluje brát úroky z úroků, sjednat propadnou zástavu, stanovit nepřiměřeně vysokou výši smluvní pokuty, umožňuje libovolně stanovit výši úroku z prodlení, ustanovení o lichvě a neúměrném zkrácení navíc nechrání podnikatele a v neposlední řadě tento zákon výslovně dovoluje prakticky jakýkoliv občanskoprávní spor vyjmout z působnosti obecných soudů a projednat ho v rozhodčím řízení. Nadále je také možné stanovit výši úroků u zápůjčky a úvěru prakticky v jakékoliv výši.
Občanský zákoník pracuje i s institutem neúměrného zkrácení – laesia enormis. Ustanovení § 1793 odst. 1 uvádí, že zaváží-li se strany ke vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. Hrubý nepoměr v ČR zákon jednoznačně nedefinuje a rozumně výklad tohoto pojmu ponechává judikatuře. Předně je nutné konstatovat, že hrubý nepoměr je nutno posoudit z hlediska současných objektivních směnných hodnot obou plnění, je však nutné taktéž přihlédnout i dalším okolnostem, jako je např. doba, na kterou byla půjčka uzavřena. Přesto pro právní laiky má největší vypovídací hodnotu stanovení hrubého nepoměru procenty, tedy výše procentního navýšení za konkrétní (dohodnutou) dobu vůči jistině.
Lichevní smlouva je neplatná, jedná se však jen o relativní neplatnost. Neplatné bude jen to jednání, jehož neplatnosti se poškozená strana dovolá (§ 586 odst. 2 občanského zákoníku). Tato skutečnost tak může nahrávat lichvářům a lichevním smlouvám, jelikož se jedná o ideální stav pro silnější smluvní stranu, aby slabší vnutila svoji vůli a následně se důvodně spoléhala na to, že slabší strana nebude mít prostředky nebo schopnosti ke své obraně, což může vést u lichevních kontraktů k ještě většímu znevýhodnění poškozené strany.
Lichva jako skutková podstata trestného činu je upravená ve zvláštní části zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v hlavě V. trestné činy proti majetku, a to konkrétně v § 218. Skutková podstata má dvě alternativy možného jednání:
1) Pachatel zneužije něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení k tomu, aby pachateli nebo jinému bylo poskytnuto nebo slíbeno plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru.
2) Pachatel takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede.
Za tíseň ve smyslu ustanovení § 218 odst. 1 tr. zákoníku se považuje tíživá situace poškozeného mimořádné povahy, která je vyvolána určitou naléhavou potřebou, jejíž uspokojení není v momentálních možnostech poškozeného. Je to např. situace, kdy v důsledku neschopnosti okamžitě splatit dříve vzniklý závazek, může poškozený přijít o celý majetek.[26] Z hlediska posouzení trestní odpovědnosti osoby, která jedná za podmínek § 218 tr. zákoníku a zneužívá tísně jiného, není podstatné, zda poškozený si takový stav tísně zapříčinil sám, nebo k němu došlo pod vlivem okolností na jeho vůli nezávislých. Pokud jde o okamžik stavu tísně, resp. uvědomění si stavu tísně poškozeného pachatelem, pak se lze trestného činu lichvy dopustit i tam, kde původní lichvářská pohledávka nebyla sjednávána při vědomí dlužníkovy tísně, je však třeba zkoumat existenci takové vědomosti obviněného v době uplatnění lichvářské pohledávky v občanskoprávním řízení.
Závěr: nic není černobílé, ale ani tak složité, aby se to nedalo jasně definovat, či popřít a vyloučit účelovost nálepkování, což přináší tato doba. A hlavními aktéry v nálepkování jsou především někteří politici a hlavně novináři.
Běžný občan, jako já, si neuvědomí, že pizzu mu právě prodal příslušník jiné rasy, či jiného náboženského vyznání. Tyto selekce jsou především účelové, převážně obchodní, stejně jako současná imigrační krize není důsledkem chudnoucího jihu, ale důsledkem korupce politiků EU, rozuměj – platba za každou přijatou hlavu do zemí EU.
Karel Fleischer
Místopředseda SPR-RSČ
Admin skupiny Stop soukromým exekutorům v ČR
Admin webu Exekuce není byznys
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
