Kdo se dal na cestu politiky, ať již s cílem zbohatnout, získat moc, vliv, nebo jen něco konkrétního vyřešit a změnit (důvodů je více), ten se setkal s nálepkováním. Zpravidla je jedno, co napíšete. Reakce mohou být neviditelné, ač souhlasné, nebo přímé. Relevantní, či irelevantní. Mnohdy je jedno, jaké je téma a zdroj informací i cíl a propracování návrhu. Trollům stačí nový článek, který někdy ani nečtou a už je na světě nálepka. Třeba univerzální: ”nemá to hlavu ani patu” nebo ”jde ti jen o koryto” a podobně. Pikantní je reakce ”a co jsi udělal ty, že kritizuješ?” Pokud je člověk politický oponent, musí kritizovat, je-li co a tady v ČR máme pestrou nabídku. Navíc – co jsem udělal já? Spoluzaložil stranu, web a skupinu na Facebooku a VK, napsal řadu článků, navštívil všechny kraje v ČR, napsal návrhy zákonů. Ovšem já mohu pouze toto, protože jsem nebyl zvolen. Kdybych byl, měl bych mandát něco měnit a dnes bych pravděpodobně konzultoval můj některý návrh s experty, nebo psal úpravu své novely, nebo nastudovával zákony jiných zemí, nebo program jednání výboru, či pléna a jednal o hlasování na příštím plénu Poslanecké sněmovny. To ale nemohu, protože nejsem zvolen. To je také odpověď na některé dotazy, proč mám já pozitivní hodnocení a třeba některý známý politik negativní. To bude tím, že nejsem ve funkci a nikdo nemá materiál pro mé hodnocení, ale líbí se jim moje články a tak mi dávají kladná hodnocení. Což se u profláknutých politiků s máslem na hlavě, čí u tlachalů bez činů, říci nedá. Ti mají záporné hodnocení a má to logiku, že?

Nyní tedy zpět k nálepkování a ke trollům a v závěru bych se rád rozepsal o nešvaru doby v dnešní ČR – dluhovém průmyslu, jehož jsem tvrdým kritikem a což je můj konkrétní obor.  

Většina těchto trollů je stálá, visí na internetu a bojuje proti všem, nebo hájí jen svoji stranu a na ostatní hází špínu, bez ohledu na shodnost myšlenek jeho kultovního předáka a pisatele článku. Mnohdy jde i o známého, či bývalého kamaráda, nebo současného kolegu, který závidí funkci, aniž bych jí ještě vůbec dosáhnul. Jde jen o atak. V některých případech ale jde o skutečnou neznalost elementárních věcí, jejichž výkladu bych se rád stručně věnoval v tomto článku.  

Paranoia je duševní porucha, vyznačující se bludy, chorobnými představami o vlastním ohrožení a stihomamem. Přehnané a nedoložené obavy o vlastní bezpečnost, někdy spojené s konspiračními teoriemi, se nazývají paranoidní. Paranoidní představy mohou být neurotického nebo i psychotického původu.  

Jestliže člověka reálně pronásledují vymahači a telefonují celé měsíce 5x denně, nebo pokud se člověk roztřese po zazvonění u dveří, nejde o paranoidní chování, ale o běžný strach z reálné zkušenosti s českými soukromými exekutory a vymahačkami.