Děkuji, vážený pane místopředsedo, za slovo. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, jsem velmi ráda, že tuhle debatu zde dnes vedeme, i když se přiznávám, že nejsem nikdy nadšená, když zařazujeme tyto body do programu mimo jednání o zákonech. Ale kultura pro nás sociální demokraty je národní dědictví. Zdroj národní identity. Nositelem hodnot. Jsem moc ráda, že i můj vzácný kolega pan Kalousek zařadil kulturu mezi veřejné služby. Na rozdíl od jiných ale i veřejných služeb kultura stojí a padá s lidmi, s jejich talentem. Zde nestačí se něco naučit. Bez talentu kulturu prostě dělat nejde. Proto jsme se také od počátku snažili podpořit návrhy, které zohledňovaly specifika právě v oblasti kultury. To byla dohoda u kompenzací osob samostatně výdělečně činných právě v oblasti kultury. Více než jinde zde musí jít investice do lidí a do jejich talentu.

Když ale mluvíme o živé kultuře, chci upozornit na poslední situaci, která se ke mně dostala z terénu, a to, že Ministerstvo školství v téhle chvíli nedoporučuje školám návštěvy divadel. Mělo by být na zvážení Krajských hygienických stanic, jestli v některém regionu to zvládnou a někde je to už tak nebezpečné, že by ty školy a ti žáci měli zůstat skutečně ve třídách nebo v těch karanténách. Ale, kolegyně, kolegové, při zajištění hygienických pravidel je návštěva divadla nebo jiné takovéto stacionární akce, kde ten divák sedí, nekřičí, nezpívá, je v podstatě bezpečnou aktivitou. A jak už tady zaznělo, je důležité udržet kontinuitu, udržet skutečně všechno to, co k tomu patří, ať už jsou to ti, kteří tu živou kulturu dělají, herci, zpěváci, ale také je potřeba vychovávat diváky, vychovávat konzumenty, nabídnout lidem skutečně kulturní zážitky. Možná to dneska potřebují víc než kdy jindy. A myslím si, že to potřebují děti a že to potřebují třeba i senioři. Prostě kultura kultivuje člověka jako osobnost, ale kultivuje i celou společnost. A já jsem ráda, že se o tom zde v Poslanecké sněmovně dneska bavíme.