Grebeníček (KSČM): ČSSD znovu prokázala, jak cynicky přistupuje k realizaci svého volebního programu

Dámy a pánové, je skutečností, že premiér Bohuslav Sobotka v červenci letošního roku veřejně slíbil, že na zářijové schůzi sněmovny bude provedena prověrka realizace zákona o tzv. církevních restitucích. V rozporu s tímto příslibem však vládní koalice žádný návrh, analýzu či informaci nepředložila a iniciativní návrh KSČM na zařazení tohoto bodu do programu nepodpořila.

Tím ovšem především ČSSD znovu prokázala, jak cynicky přistupuje k realizaci svého volebního programu, který jí pomohl k vítězství v loňských volbách.

Takové kroky jasně ukazují, že ČSSD zahodila zásadní volební sliby do koše a zradila svůj volební program. Nejspíš zapomněla, že téměř 80 % občanů bylo či je proti tzv. církevním restitucím.

Přemrštěné restituce, tento okázalý odpustek, jenž si koupil Nečasův kabinet plný cynických hříšníků, by měly být zásadním způsobem změněny. Pokud církve nebudou souhlasit s omezením finančních náhrad a dohledem nad hospodařením, nelze podle vyjádření místopředsedkyně ČSSD a šéfky vyjednávací komise s církvemi Aleny Gajdůškové ze dne 15. března letošního roku zaručit, že poslanci zákon o majetkovém vyrovnání nezmění i bez dohody s církvemi. K tomu pak ještě dodala, osobně bych byla nerada, aby se věc řešila jednostranně, ale atmosféra ve sněmovně je taková, že by mohlo dojít k jednostranným krokům.

Dámy a pánové, premiér Sobotka však vidí věci jinak. Je skeptický i k tomu, aby se v České republice pořádalo referendum o tzv. církevních restitucích.

Sociální demokracie nenavrhovala referendum o církevních restitucích, to byl návrh KSČM, prohlásil nedávno.

Ano, byl to skutečně návrh KSČM. Ovšem k jeho podpoře se přihlásilo i 30 poslanců ČSSD včetně Bohuslava Sobotky. Stalo se to 16. prosince roku 2011. O tři roky později, 18. března letošního roku, podpořilo obdobný návrh komunistů pouze 13 poslanců ČSSD, a to bez Bohuslava Sobotky. Kdyby parlament rozhodl, že takové referendum lze uspořádat, nic by tomuto po formální stránce nebránilo. I podle prezidenta Miloše Zemana by se měla volební sněmovna zabývat církevními restitucemi a případě změnit část zákona o finančním vyrovnání. Miloš Zeman byl také zastáncem referenda, a to zejména v době, kdy ještě nebyly schváleny zákony a smlouvy o vyrovnání s církvemi.

Za zmínku stojí i tato jeho slova: "Je ale nezbytné prověřovat, kdy byl majetek církvi zabaven. jsou dokumentovány případy, kdy majetek církvi byl zabaven ještě za Masarykovy první pozemkové reformy první republiky, tedy před 25. únorem 1948."

Co k tomu dodat? Možná jen to, že kdyby šlo jen o to, nahradit církvím to, co jim skutečně vzal tzv. komunistický režim, nebylo by o čem polemizovat.

Nepovažuji však za korektní, že církve mají dostat i ty majetky, které jim sebrala tzv. druhá pozemková reforma před únorem 1948. Tu ovšem posvětila i tehdejší Lidová strana v čele s římskokatolickým knězem monsignorem Janem Šrámkem. A toho lze jen těžko vydávat za komunistu.

Monsignore Šrámek přece zastával v letech 1945 - 1948 funkci náměstka předsedy vlády, v jejímž programovém prohlášení se mj. praví: "Nová ústava musí zmařiti naděje všech, kdož stále ještě doufají v navrácení znárodněného hospodářství hrstce velkokapitalistů."

Pokud jde o otázku půdy, cituji z uvedeného dokumentu, "považuje vláda za nutné předně urychleně zakončiti konfiskaci půdy zrádců a kolaborantů. Za druhé bude třeba provésti revizi všech případů, kdy při prvé pozemkové reformě zabraná půda byla propuštěna ze záboru, ač podle zákona do záboru patřila. Za třetí hodlá vláda", tedy i monsignore Šrámek a jeho dva lidovečtí kolegové ministři František Hála a Adolf Procházka, "také přikročiti k revizi přídělového řízení při tzv. zbytkových statcích. Takto získanou zemědělskou půdu", končím citaci, zamýšlí vláda jednak přiděliti drobným zemědělcům z řad rolníků, domkářů a bezzemků, jednak ji zachovati v celých objektech jako vzorné výzkumné, pěstitelské a šlechtitelské stanice ve veřejné správě.

Dámy a pánové, respektovaný profesor ústavního práva Václav Pavlíček dokonce nedávno znovu, znovu uvedl, že i znárodnění církevního majetku po únoru 1948 bylo krokem demokratickým.

Rozhodnutí o zabavení majetku katolické církvi - cituji jeho slova - bylo typicky buržoazně demokratickým opatřením, nikoliv opatřením komunistickým.

Dámy a pánové, premiér Sobotka a někteří další reprezentanti vládní koalice často používají argument, že o majetkovém vyrovnání s církvemi rozhodl Ústavní soud, což jsme povinni respektovat. Tento argument nicméně již v roce 2012 odmítl předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Léta koluje po celé republice politiky s velmi velikou oblibou opakovaná teze - cituji jeho slova - , že my jsme nařídili, aby církevní restituce proběhly v té podobě, ve které byly přijaty v Poslanecké sněmovně. To není pravda. Podle Rychetského Ústavní soud jen řekl: Je povinností státu, když před 22 lety zakotvil blokační paragraf do zákona o půdě, neponechat zablokovanou situaci na věky, ale naopak ji musí řešit. Ale v jakém rozsahu - cituji stále slova Pavla Rychetského - a jakou formou se rozhodne stát odškodňovat, restituovat či onu skupinu či jednotlivce, to vůbec Ústavní soud neřekl, ani nemůže říkat, protože není třetí komorou Parlamentu. A pokud jde o rozhodnutí Ústavního soudu z června loňského roku, ten rozhodoval o tom, jestli zákonem o církevních restitucích byla či nebyla porušena ústava.

Většina pléna Ústavního soudu přitom shledala jako protiústavní pouze jediné ustanovení zákona, v němž se mezi skutečnostmi, které se považují za majetkovou křivdu, mimo jiné uvádí znárodnění nebo vyvlastnění majetku bez vyplacení spravedlivé náhrady. Plénum Ústavního soudu dospělo k závěru, že je nezbytné v tomto ustanovení zrušit slovo "spravedlivé", neboť v kontextu celé věci není zřejmé, jaká výše náhrady by byla považována za spravedlivou. Nic, vůbec nic nebrání tomu, abychom usilovali o korekci současného zákona.

Dámy a pánové, v Lukášově evangeliu je o Ježíši z Nazaretu řečeno, že přichází, aby rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně, vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. To jsou jasná slova a nevymažou je z bible ani novodobí teoretici křesťanství pro vlivné, mocné a bohaté. Jistě, česká společnost bloudí v labyrintu nezpracované minulosti. Žije v zajetí historických mýtů a snah vyrovnávat se s minulostí pomocí trapně účelových politických interpretací. Politikům přitom primárně nejde o nějaké morální vyrovnání, ale o využívání minulosti jako politické zbraně a k ospravedlňování nových přesunů majetku, i kdyby to mělo být jen rozdílem jediného hlasu jistého kriminálníka.

Ano, ve zdravých společnostech je minulost jako více méně uklizený dům, z něhož se dá dívat do budoucnosti, i když může mít svá velmi temná místa. U nás zůstává minulost bohužel bažinou, která do sebe stahuje nejen budoucnost, ale opakovaně proměňuje i přítomnost. A těšínská jablka, že miliardy církvím se nedotknou lidí? Státní rozpočet je jen jeden a když se někde platí, jinde se musí ubrat.

Dovolte závěrem stručnou interpretaci duchovního odkazu Petra Chelčického, o kterém slavný romanopisec 19. století Lev Nikolajevič Tolstoj napsal: Bylo to bezmála před pěti sty lety, žil v Čechách dobrý a moudrý člověk Chelčický a proniknul tento Chelčický do Kristova učení, jak je zapsáno v evangeliu, pochopil, že učení, kterému učili papežové a jejich biskupové a kněží, není správné, že učením Kristovým není klanět se obrazům, sloužit mše, uctívat papeže, biskupy a kněžstvo a plnit jejich rozkazy, nýbrž, jak stojí psáno v písmě, láska k Bohu a bližnímu, láska ke všem a nad nikoho se nevyvyšovat, snášet příkoří a nic pro sebe nechtít, nýbrž sloužit všem. A našli se takoví lidé, končí Tolstoj, kteří přijímali toto jeho učení a začali podle něho žít.

Ne, dámy a pánové, církve a církevní instituce nemají suplovat stát, nýbrž být k dispozici těm, co jejich specifické služby cíleně vyhledávají. I to je důvod, proč navrhuji k odpovědi premiéra Sobotky na moji písemnou interpelaci nesouhlasné stanovisko. Děkuji za pozornost.