Pamatuji si na slova mé maminky, která vždycky, když někdo pohledný udělal něco zlého, říkávala: „Jak je to možný. Takovej hezkej člověk a udělá takovou lumpárnu“. A já mé staré mamince, která se dožila 90 let, odpovídal: „Ale mami, on to udělal právě proto, že je takovej hezkej.“ 

Hezký chlapec to má vždycky pohodlné s děvčaty. Předcházejí si ho, snaží se jej přetáhnout na svou stranu a vyfouknout tak příležitost potenciální sokyni. Všechno má tak nějak jednoduché a zvyká si na to, že to v životě bude také takové. A ono to většinou je. Jeho slovo nic neznamená. Ostatně, ani moc nemluví, protože zjistil, že mluvením může odhalit své nedostatky, a navíc, mlčení jej činí zajímavým a záhadným. Záhady lákají.

Když takový člověk dospěje, tak se stává důležitou pákou pro jiné, kteří disponují velkou mozkovou kapacitou, ovšem to, co jim bylo přidáno na rozumu, to jim bylo ubráno na kráse. A tak nastupuje toto od mládí dítě štěstěny, aby se stalo onou pákou spojující mozkovny s lidem.