Podle interního sdělení supermarketu K. ze dne 2. 1. 2018, které se objevilo na facebooku, tak mají tedy zaměstnanci zakázáno konzumovat jídlo na prodejní ploše, mohou konzumovat jídlo a pít nealkoholické nápoje pouze ve společenské místnosti nebo kuřárně.
Pokud zaměstnanci nemohou konzumovat jídlo na lince nebo prodejním pultu, například kvůli výrobě či prodeji některých elektrotechnických součástek (statická elektřina) nebo karcinogenních látek, tak musí zaměstnavatel nabídnout alternativní řešení konzumace jídla a pití v podobě společenské místnosti.
Vzhledem k dobrým mravům není vhodné omezovat samotnou konzumaci nealkoholických nápojů, a to vzhledem k § 300 podle zákona č. 262/2006 Sb., Zákoník práce, kde se zejména řeší množství práce a pracovní tempo.
Podle § 300 odst. 1 výše uvedeného zákoníku: „Zaměstnavatel je povinen při určení množství požadované práce a pracovního tempa vzít v úvahu fyziologické a neuropsychické možnosti zaměstnance, předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a čas na přirozené potřeby, jídlo a oddech. Množství požadované práce a pracovní tempo je možné určit také normou spotřeby práce.“
a) Čas na přirozené potřeby, jídlo a oddech
„Zaměstnanec má právo na vykonání přirozených potřeb, na jídlo a na oddech, a to i během pracovní doby. Dobu určenou pro jídlo a oddech stanoví zaměstnavatel, a to buď jako přestávku v práci na jídlo a oddech, lze-li výkon práce přerušit, nebo jako tzv. přiměřenou dobu na oddech a jídlo (blíže viz komentář k § 88 a 89). Doba odpočinku a jídla spadající do přestávky v práci se do pracovní doby nezapočítává. Z hlediska dobrých mravů vyplývá požadavek, aby za pracovní dobu byly považovány také ty časové úseky, kdy zaměstnanec koná přirozenou potřebu, či doby drobné ztráty pozornosti a pracovního nasazení.“
b) Předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
„Práce ve vnuceném tempu musí být v zájmu omezení jejich nepříznivého vlivu na zdraví zaměstnanců přerušovány bezpečnostními přestávkami v trvání alespoň 5 až 10 minut po každých 2 hodinách nepřetržité práce nebo musí být zajištěno střídání činností, popřípadě zaměstnanců (§ 33 nařízení vlády č. 361/2007 Sb.). Práce ve vnuceném tempu jsou dále zakázány těhotným ženám a mladistvým (§ 2 a 6 vyhlášky č. 288/2003 Sb.).“
Zaměstnavatel nemůže zakázat zaměstnanci pít
„Pracuji v obchodním domě na pokladní zóně potravin a náš pan ředitel všem, co na pokladní zóně pracují, zakázal s sebou vzít pití na stanoviště. Pokud se chceme napít, jsme nuceni jít do šatny. Před odchodem do šatny si musíme odpíchnout přestávku. Pak se teprve můžeme jít napít s tím, že si takto strávený čas musíme nasloužit. Připadá mi to jako porušování zákona,“ uvedla jedna z obětí klasické supermarketové šikany.
Podle JUDr. Evy Dandové se jedná o nesmysl, protože takový postup nemá v žádném předpise oporu. Zakázat zaměstnancům pít během pracovní doby je totiž v rozporu se zásadami zdravého životního stylu, to vlastně zaměstnance ohrožuje na životě. Zaměstnanec není robot, aby byl naprogramován na 6 hodin práce v pokladně bez možnosti se napít.
Podle advokátky sice Zákoník práce pouze ukládá zaměstnavateli, aby nejdéle po 6 hodinách poskytl zaměstnanci přestávku na jídlo a oddech v rozsahu 30 minut. Ale to je pouze z důvodu, aby zaměstnanec nepracoval celou směnu v jednom kuse a aby si mohl odpočinout.
Podle § 224, odst. 1 Zákoníku práce: „Zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet zaměstnancům pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce, a v souladu se zvláštními právními předpisy zajišťovat pro zaměstnance pracovnělékařské služby.“
Mgr. Pavel Herman
Zaměstnanec má právo kdykoliv na WC
"Pracuji jako prodavačka v režimu krátkého a dlouhého týdne. Někdy máme směnu i 12 hodin. Zaměstnavatel nám povoluje jít na toaletu jen před začátkem a po skončení pracovní doby. Během pracovní doby si můžeme „odskočit“ jen jednou za směnu. To je ale strašně málo – raději kvůli tomu během směny nepiju, ale nyní z toho začínám mít zdravotní problémy. Může mne zaměstnavatel vůbec takto omezovat?" ptá se další z obětí klasické supermarketové šikany.
Pokud zaměstnavatel nenechá zaměstnance navštěvovat na toaletu podle jejich potřeby, porušuje tím nařízení o bezpečném a nezávadném, zdraví neohrožujícím prostředí, protože pokud nám není umožněno chodit na záchod, tak tedy nemůžeme ani pít, což tedy znamená, že to ohrožuje naše ledviny i močové cesty. Pokud člověk nezemře, tak do může poškodit jeho kvalitu života.
Závěrem
Pokud tedy komukoliv zaměstnavatel upírá právo na pracovišti požívat nealkoholické nápoje, tak musí zajistit, aby si zaměstnanci tyto nápoje chodili konzumovat do kuchyňky. Pokud zaměstnavatel upírá možnost konzumace nealkoholických nápojů a započítává tuto činnost do pracovní doby, tak se dopouští porušení pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Pokud se se zaměstnavatelem nemůže zaměstnanec dohodnout, tak doporučuji chodit pít nealkoholické nápoje nebo vodu z kohoutku na toaletu. Zaměstnavatel zkrátka nemůže zaměstnanci bránit v návštěvě toalety, i kdyby ji navštívil 10 krát denně (nemluvím o době). Navíc je možné si od doktora nechat v případě zdravotních problémů vystavit potvrzení.
Existovaly i případy, kdy zaměstnavatel zamkl toaletu a přístup ke klíči měli pouze někteří zaměstnanci a všichni zaměstnanci o přestávkách. V takovém případě je ideální zjistit číslo dózického klíče (č. 1 – 50) a podle něho udělat kopii nebo se obrátit na Úřad práce – inspektorát práce, hygienickou stanici nebo odbory s tím, že se jedná o základní porušování práv zaměstnance.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
