Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, popírali bychom platnost pedagogických principů a zákonitostí, kdybychom si mysleli, že desítky let trvající systematické působení na mysl člověka nezanechá své stopy. Liberalizace trhu, nastavení zahraničně politických priorit, vojenská spolupráce a další důležité oblasti transformace společenských struktur byly připraveny celkem rychle. Mnohem obtížnější je rekonstrukce morální a hodnotová. Na základě neblahých zkušeností s popíráním holocaustu víme, že v Evropě je potřeba stále podporovat kulturu připomínání, která bude ctít oběti a ty, kteří vzdorovali různým formám zla. V období vlády komunistického režimu v letech 1948-1989 zahynuly u nás tisíce lidí. Z politických důvodů bylo odsouzeno k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 250 tisíc nevinných lidí. Trpěli nejen oběti politických procesů, ale také rodiny vystavené perzekuci, pronásledování, diskriminaci. Děti byly odloučeny od matek a otců, byly zpřetrhány tradiční společenské vazby a krutě pošlapávána lidská práva.
Československo se postupně dostávalo do mezinárodní izolace. Zcela se změnilo postavení Československa i ve vztahu k mezinárodnímu hospodářskému systému. Veškerý zahraniční obchod byl přeorientován na Sovětský svaz a země tzv. socialistického tábora. Znamenalo to velký zásah do dosavadní ekonomické struktury státu a rapidní pokles hospodářské úrovně. Dříve hospodářsky vyspělé Československo dostalo po únoru 1948 za partnery zaostalé, ekonomicky nevyvinuté země a muselo jim přizpůsobit struktury své výroby. Nebývalý rozmach těžkého průmyslu, především zbrojní výroba bez surovinové základny, zvyšoval závislost na Sovětském svazu. Naše země stále více ztrácela svůj středoevropský charakter a přibližovali jsme se nám cizímu sovětskému modelu. Především v první polovině svého 40letého trvání stál socialismus dost lidských životů utracených v lágrech, uranových dolech i na popravištích. Ještě v 80. letech umírali lidé u ostnatých drátů naší jihozápadní hranice, protože jim komunistický režim násilím zabraňoval odejít do svobodného světa. Poúnorový režim se dostal k moci násilím a násilím se u moci také držel. Takzvané znárodnění nebylo nic jiného než obrovská loupež majetku nashromážděného generacemi předků v předchozích staletích.
Z těchto důvodů a jako symbol polistopadových změn zajišťujících personální diskontinuitu s vedoucími představiteli, a teď budu citovat zákon č. 198/1993 Sb., zločinného, nelegitimního a zavrženíhodného komunistického režimu, byl přijat zákon 451/1991. Bylo to zákonné a ústavně konformní odstavení exponentů vysoké komunistické nomenklatury a jejich pomahačů od moci. Je to legislativní pojistka, že se představitelé totalitní moci nevrátí do funkcí v právním státě fungujícím na odlišném ústavním a demokratickém principu. Byl to předpoklad očisty nejenom špiček státu, ale také médií, justice, Akademie věd, armády a bezpečnostních složek. Bohužel díky mediální zkratce se toto všechno zužuje na pouhé spolupracovníky Státní bezpečnosti, ale hlavní funkce tzv. lustračního zákona je přece jinde. Je to podmínka výkonu těch uvedených funkcí. To znamená, že občan nesměl být v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 tajemníkem orgánu KSČ, případně KSS od stupně okresního výboru výše, s výjimkou těch, kteří tyto funkce zastávali pouze v období od 1. ledna 1968 do 1. května 1969, tedy v období tzv. pražského jara a bezprostředně potom. Dále pracovníkem aparátu orgánu KSČ na úseku politického řízení Sboru národní bezpečnosti, příslušníkem lidových milicí, členem akčních výborů Národní fronty, nebo například prověrkových a normalizačních komisí po okupaci 21. srpna 1968, příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve složce Státní bezpečnosti, nebo studentem na vysoké škole Felixe Edmundoviče Dzeržinského při radě ministrů SSSR.
Myslím si, že se často zapomíná na to, že lustrační zákon byl zaměřen proti pachatelům, nikoliv proti obětem, na které se často dnes mediálně upírá pozornost.
Já, jak víte, jsem se tři roky systematicky jako ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů zabýval touto otázkou. Měl jsem možnost číst řadu různých vázacích aktů, měl jsem možnost, a vážím si toho, mluvit s celou řadou lidí, kterým minulý režim lámal páteř. A vím, pod jak brutálním násilím se často toto spolupracování vymáhalo. Nezapomínejme na to a nenechme se obalamutit touto mediální zkratkou!
Ne tedy ti, kteří byli obětí často brutálního psychologického nebo i fyzického násilí, ale ti, kteří byli nositeli této moci, kteří ty druhé lidi nutili ke spolupráci, kteří je nutili popírat hodnoty a ztrácet charakter. Proti těmto lidem je lustrační zákon postaven. A podle chronologie se to týká lidí starších 43 let, to znamená lidí, kteří jsou dnes v plné síle. Myslím si proto, že bychom neměli na tyto věci zapomínat.
Ano, vím velmi dobře o slabinách, které v lustračním zákonu jsou. Je jistě rozumné se nad nimi zamyslet, ale musí to být podnět demokratických sil a nikoliv strany, která se odkazuje na svou totalitní minulost a nedokázala se s ní vypořádat. Proto vás asi nepřekvapuje, že já stejně jako všichni členové klubu KDU-ČSL budeme hlasovat proti zrušení lustračního zákona.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z lavic napravo.)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
