Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, ráda bych se vyjádřila k novele zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi ve znění pozdějších předpisů, navržený poslaneckým klubem hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury a prostřednictvím poslance Davida Kádnera, tisk 40.

V novele tohoto zákona navrhl pan poslanec Kádner změnu v paragrafu 33, a to konkrétně doplnit odstavec 9, že doplatek na bydlení lze poskytnout pouze tehdy, jestliže osoba žádající příspěvek užívá byt, jehož je vlastníkem nebo nájemcem, je v souladu s hygienickými a stavebně technickými požadavky. Zároveň doplatek poskytnout žádající osobě do takové výše, která odpovídá v místě a čase horní výši obvyklého bytového nájemného.

My všichni, tak jak tu sedíme, jsme se při volební kampani setkávali a setkáváme i nyní při různých příležitostech s občany, kteří nám líčí, za jakých podmínek nebo jaké mají trable právě v okolí tzv. sociálních ubytoven. Není žádným tajemstvím, že takovýchto vyloučených lokalit je v České republice přes 400 a jejich počet se neustále zvyšuje. A s nimi narůstají problémy, které sebou nese separace lidí, kteří se ocitli ve složité životní situaci. Co vede tyto spoluobčany k tomu, že se ocitnou v těchto lokalitách? Jsou to dluhy, ztráta zaměstnání a neschopnost splácet úvěry, ale také nemoc nebo platební neschopnost zaměstnavatele.

V těchto ubytovnách žijí nejen rodiny se základním vzděláním, ale objevují se zde i středoškolsky vzdělaní lidé, kteří z nějakého důvodu přišli o práci a dostali se do dluhové pasti. Uvádím pro příklad, že například v Ostravě a v dalších větších městech vznikly za poslední léta desítky takovýchto ubytoven. Magistrát v Ostravě například vydal v roce 2011 87 mil. na doplatky na bydlení a o rok později už 172 mil. Není se čemu divit, jelikož výše nájemného na těchto ubytovnách se pohybuje od 15 do 24 tis. za místnost, přitom všichni víme, v jakých podmínkách musí žít obyvatelé těchto ubytoven. Jen například v Liberci žije ve čtyřech takových lokalitách, které tvoří dohromady 14 domů, skoro 1100 lidí.

Jakou budoucnost mají lidé na těchto ubytovnách, jak přemýšlejí, jakou mají vizi ve svém životě? Pocit sociálního vyloučení na okraji společnosti a nálepka, že pobírají a zneužívají sociální dávky, že pracují na černo a kradou - to jsou pocity, se kterými se musí vyrovnat ve chvíli, kdy se snaží z tohoto prostředí vymanit.