Předkladatelé si od novely slibují odlehčení soudům, které nyní rozhodují o přeřazení odsouzených osob z jednoho typu věznice do druhého a ruku v ruce s tím také snížení počtu eskort k soudním jednáním. Nově mají totiž o umístění odsouzených v rámci jedné věznice rozhodovat orgány Vězeňské služby bez možnosti soudního přezkumu. Jde, jestli se nemýlím, o první zákon z dílny nové ministryně spravedlnosti. Bohužel jde ale také o první zmetek.

Všichni, kdož alespoň trochu rozumíme vězeňství, víme, že se dlouhodobě potýká s vážnými problémy. Překračováním ubytovací kapacity počínaje a konče zcela zbytečnými omezeními v lidsky skutečně nedůstojných podmínkách vazebně stíhaných osob, které nebyly dosud odsouzeny a tudíž je třeba nahlížet na ně jako na nevinné. Všichni, kdož alespoň trochu vězeňství rozumíme, víme, že se zcela míjí účinkem penitenciární i postpenitenciární péče. Jen minimum z nás přitom věří, že trest odnětí svobody skutečně plní výchovný účel.