Na rovinu tedy říkám, že pokud nechceme zkomplikovat život svým dětem, musíme přemýšlet o vyšší finanční spoluúčasti ve zdravotnictví. Vždyť do našich nemocnic teď sypeme neuvěřitelné množství milionů! Stejně tak mi nepřijdou rozumné některé dotované reformy v sociální oblasti, kde se mnozí z nás nejprve až dětinsky radují nad prvotními dotacemi, aby posléze zaplakali nad provozními náklady.

Kde naopak teď peníze potřebujeme, je hospodaření s vodou, zemědělství a lesnictví, potažmo podpora venkova. Ten, nás živí, i když si to někdo stále odmítá přiznat. Klíčové je podle mě pracovat na obnovení potravinové soběstačnosti a přirozeného řetězce, který vnímám i na své obci: zemědělství = zaměstnanost = více krav, větší přirozené - organické hnojení = hospodaření s půdou = lepší vsakování vody na polích atd. Obecněji řečeno: Pokud nenapneme síly do soběstačnosti a prevence klimatických rizik hned teď, odnesou to opět naše děti.