Vážený pane předsedající, vážení tři členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové,

mě velmi mrzí, že tady zrovna není přítomna paní ministryně financí, ke které jsem chtěl hovořit především, a také mě mrzí, že tady není přítomen pan premiér, protože právě jemu jsem chtěl ocenit jeho úvodní proslov, protože možná jste si toho nevšimli, ale v jedné věci byl výjimečný. Vždycky když se tady diskutovalo o důvěře, či nedůvěře vlády, vždycky když tady měl pan premiér nějaký významný delší proslov, tak byl protkán jménem Kalousek. Dneska toto jméno padlo pouze dvakrát, a to jsem bedlivě poslouchal. A já myslím, že je to velmi dobrá zpráva, protože pan premiér je evidentně silná osobnost a zdá se, že už téměř se dokázal vypořádat s jednou svou noční můrou.

Bohužel jinak ten proslov moc výjimečný nebyl, bylo to pořád jenom já, já, já, takže jsme se opět dozvěděli, že tato země, tato republika nepatří občanům, ale patří našemu panu premiérovi.

Já jsem tady ve Sněmovně od ledna. Myslel jsem si, že vím, do čeho jdu, ale netušil jsem, jaký bude ten vládní chaos. Svůj slib jsem skládal na 79. schůzi Sněmovny, dneska už je to schůze 106., v mezidobí proběhly 4 řádné schůze a 23 mimořádných, z nichž většinu svolali vládní poslanci. Tato situace nemá obdoby, ale je jen dokreslující: My to tady zvládneme a zvládneme si zorganizovat svůj čas. A je to dokreslující proto, v jakém chaosu tato vláda pracuje a jaký chaos potom panuje směrem k občanům.

Jak jsem říkal, jsem tady necelého půl roku, takže budu poprvé hlasovat o důvěře, či nedůvěře této vlády. Nicméně tato vláda nikdy neměla mou důvěru. A dovolte mi, abych tady uvedl tři důvody, proč budu hlasovat pro návrh na vyslovení nedůvěry.