Děkuji za pozornost.

Já bych byl rád, abychom opravdu tu diskusi vedli vážně, aby tady pokud možno byla důstojná účast. Tady za mnou se před chvílí ozval pan premiér. Pološeptem říkal, to jsou zoufalci. Já si fakt nemyslím, že diskuse ve Sněmovně o hlasování o důvěře je diskuse zoufalců. My jsme tady poslanci a máme každý stejný mandát, který tady máme vykonávat.

Nyní dovolte k mému vystoupení. Protože tady byl přítomen pan prezident a protože i tím, jak zdůvodnil svůj postup při druhém kole, druhém pověření k sestavování vlády, že bude požadovat 101 podpisů, tím já beru i to jeho dnešní vystoupení, a to, že předtím tu podmínku neměl, že tady ta jeho účast a ten dnešní projev byl jeho součást kampaně nebo nekampaně, jak kdo chcete. A dovolím si stručný komentář.

Na úvod bych řekl, že jsem velice rád, že pan prezident ze svého slovníku vynechal slova, která začínají na k. Musí se tečkovat. Vynechal slova o tom, že vláda něco zku- apod., takže si toho vážím. Nicméně fakticky. Byla tady použita některá slova a příměry ze strany pana prezidenta. Mluvil o tom, že 80 procent komunálních politiků, kteří jsou obviněni z nějakých pochybností u čerpání dotačních titulů, tak že tato obvinění jsou u soudu stažena nebo neprokázána. Chtěl bych říci, že to nemá souvislost s Andrejem Babišem a ani s Čapím hnízdem, protože to není příběh komunálního politika, ani dotace, která by směřovala do obce či města či do kraje.

Dovolím si tady odcitovat jeden velice silný výrok jednoho významného českého politika posledních dvaceti let. "U politika platí nikoliv presumpce neviny, ale bohužel, u něho platí presumpce viny. Takže je-li politik v jakémkoliv podezření, byť by bylo sebepitomější, tak si myslím, že je jeho povinností rezignovat, pokud toto podezření někdo bere vážně". Prohlásil Miloš Zeman v dubnu 1998 v pořadu Pressklub Frekvence 1. Bylo to v době těsně předtím, než se stal premiérem tohoto státu, v době, kdy mluvil o akci Čisté ruce apod.