Nicméně poslanec za KSČM Ondráček rezignoval s odůvodněním, že na něj a jeho rodinu byl vyvíjen mediální tlak. Pasoval se tak, za potlesku premiéra Babiše a dalších členů vlády v demisi, do role oběti.

Jaký tlak komunisti vyvíjeli po roce 1948 na tisíce českých rodin, jejichž členy věšeli, posílali je do kriminálů a zabavovali jim firmy a veškerý majetek, který svou tvrdou prací budovaly desítky, ne-li stovky, let? Jak si může dovolit něco takového říct poslanec hlásící se ke straně, která má na svědomí takové hrůzy? Jak je vůbec možné, že se stále najde taková spousta lidí, kteří KSČM volí? A ještě více lidí volí strany, kterým se nepříčí jít s komunisty do koalice.

Představte si situaci, kdy by v Německu byli do parlamentu zvoleni poslanci NSDAP a říkali by, že se přece za všechno omluvili, takže není důvod dívat se na ně skrze prsty. A ještě by se našli další hloupí poslanci, kteří by si říkali: „Vždyť se omluvili, pojďme jim umožnit ovlivňovat věci více a pojďme s nimi do vlády.“ Přijde vám to normální? Mně teda vůbec ne. Přijde mi to naprosto zvrácené a nevěřím vlastním očím, když sleduji srovnatelnou politickou situaci u nás.