Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, kolegové,

hodně toho tady už dneska zaznělo k nouzovému stavu, k tomu, jakým způsobem se Česká republika vypořádává s pandemií covid 19. Ani mně to nedá, abych ještě nezareagoval na vystoupení pana vicepremiéra Hamáčka. Já samozřejmě chápu jeho pozici, je to šéf resortu Ministerstva vnitra, je to čelný představitel vládní strany, nicméně musím říci, že mě to jeho vystoupení poněkud překvapilo.

My jsme tady na jaře jako opozice - už to tady řekl pan předseda Fiala - s vládou jako opozice velmi spolupracovali, zapojili jsme se do ústředního krizového štábu, velmi jsme spolupracovali ve výborech i na plénu Sněmovny a snažili jsme se s vládou ve všech rozumných krocích, které mohly zmírnit tehdejší první vlnu pandemie, která byla mnohem méně závažná než ta druhá, velmi intenzivně spolupracovat. A musím říct, že slova pana vicepremiéra mě v tomhle směru zklamala, protože on se teď odvolává na to, že my tady chceme diskutovat o délce nouzového stavu a přitom tady kromě některých uskupení nezaznělo, že my nechceme za žádnou cenu nouzový stav podpořit, ale chceme vědět, co bude dál, protože tak, jak to v tuto chvíli vypadá, tak vláda chce prodloužit nouzový stav do 20. prosince tohoto roku, pan ministr Blatný to tady zdůvodnil a já musím říci, že řadu jeho argumentů považuji za správnou, nicméně nezaznělo tady, co bude dál.

Ten protiepidemiologický systém, který pan ministr Blatný představil a za nějž mu také chci za sebe poděkovat, protože to je první systematický krok v této oblasti, nepočítá s tím, že ani v tom stupni 1 se nouzový stav zruší.

To znamená, nedivte se nám jako politikům, kteří tady nezastupujeme mě jako Víta Kaňkovského nebo mě jako pouze KDU-ČSL, ale nás jako politiků, kteří tady zastupujeme voliče, kteří jsou zmateni a oprávněně se ptají, co bude dál, co bude dál v těch dalších měsících, protože všichni víme, že epidemie covid-19 neskončí 20. prosince. Pokud se nestane nějaký zázrak - a všichni, kdo děláme medicínu, tak víme, že ten zázrak se s největší pravděpodobností nestane - tak tady budeme bojovat s pandemií minimálně do jarních měsíců, dubna, května, než se začne očkovat. A to ještě nevíme, jakým způsobem to bude probíhat, kolik bude očkovací látky, jaká bude reakce veřejnosti na očkování. To znamená, my tady nemáme úplně predikci toho, jak to bude vypadat.