Děkuji za slovo, paní předsedající.

Teď tedy v rámci tohoto bodu nebo k tomuto bodu budu vystupovat ne jako zpravodaj, ale v rámci obecné rozpravy. A v úvodu toho svého vystoupení navážu na předřečníka na pana poslance Radima Fialu. A chci být kritický vůči vládní koalici primárně ve smyslu toho pozadí a dění a priorit, které tady ve sněmovně projednáváme ve vztahu právě k tomuto zákonu. Ono je to jak červená linka, řeknete, proč to znovu opakujeme, když jsme to říkali na výboru mediálním neboli volebním a když jsme to říkali také při prvním čtení tady na plénu, ale my to prostě musíme zopakovat, aby to zaznělo, aby to občané České republiky slyšeli.

Znovu v kontextu tohoto projednávaného zákona z našeho pohledu nedůležitého a nepodstatného, co se týká času, tedy ve smyslu toho, jestli se to stane dnes, zítra, za týden nebo řekněme za dva, za tři měsíce, tak se tady znovu vracím k dění ve sněmovně, k tomu včerejšímu dění. Všichni jste viděli, jaké priority opozice, jaké priority hnutí ANO definovalo, co považujeme za zásadní, aby tato sněmovna projednávala. Ať je to energetika, ať jsou to problémy v sociální oblasti, neskutečné osobní problémy lidí ve zdravotnictví. Státní rozpočet, který, jak včera krásně popsala moje kolegyně předsedkyně našeho klubu Alena Schillerová, prostě není hotový, není připravený a je potřeba se mu věnovat, protože se blíží v případě nedořešení těchto věcí ohromné problémy a ohromné hádky a diskuze tady ve sněmovně. Přesto vládní koalice stále trvá na tom, prosazuje, tak, aby, když se to nestalo včera, aby dnes tedy tím prvním bodem byla pouhopouhá změna počtu členů jednotlivých mediálních rad. A zkuste si sami odpovědět a zkuste se zeptat i svých voličů, kteří vám dali před více než rokem důvěru, jestli tohle je věc, kterou potřebujeme řešit. My jsme přesvědčeni, že tohle dnes opravdu řešit nepotřebujeme.