Podle autorů této legislativní změny náklady, které soudy  přiznávají   advokátům, prý příliš a neoprávněně zvyšují zadlužení dlužníků. Je toto však opravdu vážný problém?

V r. 1996   pan  M. K.,  který je nájemcem  bytu,  jehož vlastníkem je Hl. m. Praha,  přišel na čas o práci, a proto za  tento rok nezaplatil nájemné, které v té době činilo 2555 .- Kč měsíčně.  Nezaplatil pak ještě nájemné  za  pět měsíců  následujícího roku a vznikl mu tak dluh ve výši  47 927.- Kč.   O povinnosti zaplatit tento dluh pak rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4  platebním rozkazem ze dne 9. 12. 1997,  později i exekučním usnesením z 13. 11. 2000 a konečně  usnesením z 31. 12. 2013, kterým pověřil výkonem exekuce - jak příznačné! – exekuční úřad nikoliv v Praze 4, ale v Sokolově.  Ten začal dluh vymáhat.

Aby mě bylo rozuměno: nikterak neobhajuji neplacení nájemného  a zejména laxnost, kterou dlužník po celou dobu projevoval a nikterak se o zaplacení dluhu nesnažil.  To mu jistě  lze přičíst k tíži, ale zda toto „přičtení k tíži“ je zcela v souladu s dobrými mravy, bude patrné z následujícího: exekutor Mgr. M. D. vydal dne 7. 1. 2014 „Výzvu k dobrovolnému splnění povinnosti“,  ve které vyzývá dlužníka, aby do 30 dnů  zaplatil tuto pohledávku, tentokráte však již ve výši 914 289,39 Kč! Náklady právního zastoupení v exekučním řízení činili 4.238.- Kč a v předchozím řízení pak 10 305.- Kč.   Problém spočívá v něčem jiném:  podle platných právních předpisů  činí u nájemného poplatek z prodlení 2,5 promile denně  do zaplacení.  V tomto případě se  tento poplatek  připočítává postupně každý  den a každý měsíc  k původnímu dluhu od 1. 1. 1996 do 7. 1.  2014! Poplatek z prodlení má jistě smysl:  nahrazuje věřiteli to, co mu uniklo pozdním zaplacením dluhu, to, co by mohl získat,   kdyby s penězi, které  mu dlužník dluží, mohl volně nakládat. Nevím, zda existuje bankovní produkt nebo investiční příležitost, která by  dokázala  částku  necelých  padesáti tisíc  zvýšit za  16 let na necelý milion. Bezpečně však vím, že  pan M. K., který pracuje jako asfaltér a který nebyl schopen před 16 lety  zaplatit najednou 47 927.- Kč, je dnes  požadavkem na zaplacení necelého milionu vržen  na zbytek života do pasti chudoby, která není ani efektivní (nikdy dluh nebude zaplacen) a ani spravedlivá.

Za pozornost ovšem stojí i to, že součástí dluhu je i odměna exekutorovi, která byla,  jistě v souladu s platnými předpisy, stanovena na částku  146 506.- Kč. Pokud ovšem dlužník zaplatí do 30 dnů, spokojí se exekutor, jak ve Výzvě sděluje,  s částkou   73.253,40 Kč! Myslím, že tento konkrétní,  nikoliv však ojedinělý případ, inspiruje k legislativním iniciativám více než dostatečně….   

(Psáno pro Právo 27. 3. 2014)