Marie Terezie pro rok 2030

Školství je obor, který je zhusta (přímo či nepřímo) regulován a řízen státem. To má mnoho negativních důsledků – znemožňuje to ekonomickou kalkulaci ve vzdělávání, mimo jiné.

Ceny přenášejí informace a signály. V hustě regulovaném a státem (vynucováním) financovaném oboru ale nemáme reálné ceny, které by vznikly dohodou mezi kupujícím a prodávajícím, proto nemáme reálné informace.

Nemáme tak informaci o tom, co se ne/má učit, nevíme, o co je zájem na trhu příležitostí po studiu, nevíme, o co mají reálně zájem studenti. Byrokraticky je školství schopné reagovat pouze na podněty z minulosti. Obrazně tak pro rok 2030 vzděláváme děti na základě informací z roku třeba 2010. Marie Terezie pro 21. století už taky nebude tolik aktuální.

Školství v zajetí ideologií

Výsledkem je, že školství je řízeno byrokraticky – nejen, že cílem pak není efektivita, ale rozšiřování byrokratického aparátu, přičemž se vzdělávání zároveň stává politickým nástrojem.

Příklad zásahu vlády Viktora Orbána je tím krásným příkladem. Vládě se nějaký obor nelíbí, tak prostě zařídí jeho zákaz či zruší jeho financování. Reálně nevíme, jestli jde skutečně o ne/užitečný obor. Reálně nevíme, jestli by skutečně na volném trhu daní studenti tento obor tak či tak studovali (nebo ne). Nikdo – ani trh postudijních příležitostí, ani studenti sami – neměli šanci reálně projevit své preference za reálné ceny.