Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové,

mám takový pocit, že tento bod, který projednáváme, není ani tak moc o olovu, o myslivcích, rybářích, ale o tom, jak komunikujeme témata, která se týkají Evropské unie. Máme tady více jak dvě stě tisků. Nedokázali jsme projednat včas ani vratky ze Senátu, a to se málokdy stává. Přesto zařadíme tento bod.

A o co tady v tuhle chvíli jde? Já to vnímám tak, že je tady návrh Evropské komise, který se týká používání olova v mokřadech, a je tady vlastně zpráva, která dokládá, že olovo je toxické. A pak je tady návrh zpracovat nějaké možné další kroky a úpravy, které by byly předloženy. Co by to znamenalo, kdyby byly předloženy? Znamenalo by to, že by byly znovu posuzovány. Znamenalo by to, že u všech těchto diskusí by byli zástupci České republiky. Byli by tam jak naši zástupci v Evropském parlamentu, ale hlavně naši zástupci, kteří jsou na Ministerstvu životního prostředí. A tam, jak jsem se opakovanými konzultacemi dozvěděla, je opravdu velmi nepravděpodobné, že by podobný návrh vlastně prošel, protože ten odpor je - nejenom, že tady bojujeme nějak z České republiky - ale je napříč Evropou.

Myslím si, že tento bod spíš svědčí o tom, jak vlastně komunikujeme témata, která se týkají Evropské unie. A o tom svědčí i to, jak je tady Evropská unie vnímána. Víte, já bych to dávala do souvislosti s tím, když jsem se teď podívala do statistiky a viděla jsem, že i v zemích, kde je poměrně kritický přístup k Evropské unii, jako je Maďarsko, tak 52 % Maďarů podporuje evropskou integraci a roste to, v Polsku podporuje evropskou integraci 54 % obyvatel a roste to, a v České republice - no nedivme se - 36 %.