V prvních třech měsících roku se hrubý domácí produkt (HDP) zemí eurozóny zvýšil o 0,4 procenta, v celé EU pak o 0,5 procenta. Zaměstnanost v eurozóně pak proti prvnímu čtvrtletí vzrostla o 0,2 procenta, v celé EU o 0,3 procenta.
V meziročním srovnání se HDP eurozóny ve druhém čtvrtletí zvýšil o 1,2 procenta, zatímco předchozí údaje hovořily o růstu o desetinu procentního bodu nižším. Zpřesněný údaj je shodný s růstem v prvním kvartálu. V celé EU meziroční růst zpomalil na 1,4 procenta ze 1,6 procenta před rokem.
Vedení Evropské centrální banky (ECB) kvůli očekávanému zpomalování hospodářského růstu hodlá podpořit ekonomiku eurozóny dalšími podpůrnými opatřeními. ECB v srpnu uvedla, že nový soubor opatření by mohl přinést další snížení úroků či nové nákupy dluhopisů.
To, že po konjunktuře přichází krize, je normální stav. Je to obsahem každé učebnice ekonomie, a to hned v úvodních kapitolách. Doba růstu nemohla trvat věčně, ekonomika se pohybuje v cyklech a nikdo zatím nevymyslel, jak proti tomu bojovat. Ostatně tento boj by neměl ani smysl, je lepší se přizpůsobit a v době růstu se připravovat na krizi. To jde v podstatě dvěma způsoby, buď si tvořit rezervy, nebo investovat do inovací. Ideální by samozřejmě bylo obě možnosti skloubit.
Tohle se bohužel ve státech EU, které jsou stejně jako sama organizace stále více levicové a socialistické, neděje. Když ekonomika roste, tak se utrácí za spotřebu. Lidově řečeno, zisky se projí, aby se kupovali voliči. Když přijde krize, pak je obvyklým lékem buď zvýšit daně, nebo zatížit rozpočet vyšším deficitem. Není přece možné (podle vládnoucích stran) omezovat výdaje státu. Opatření ECB je krokem na druhé cestě, tedy navyšování zadlužení. Snižování úroků nebo nákup dluhopisů totiž nic jiného není.
Ing. Roman Malach
Co mě děsí ještě více je fakt, že EU má v plánu dále zatížit občany novými daněmi, jako je plánovaná celounijní uhlíková daň. Tu sice budou platit firmy, ale byly by samy proti sobě, kdyby tuto novou zátěž nepřenesly na zákazníky. Tedy na nás všechny. Místo vymýšlení, jak občanům ulevit a nechat více peněz v jejich kapsách, se špičky EU snaží k blahobytu a vyššímu dobru prodanit. I když se již mnohokrát prokázalo, že tento postup prostě nefunguje. Nicméně jsem přesvědčen, že v době klimatického šílenství se v něm bude dále pokračovat a další regulace budou navazovat.
Z mého pohledu to povede k dalšímu zaostávání ekonomiky EU za zbytkem světa a reálnému zchudnutí jejich občanů. Přitom přínos pro záchranu planety, o které se nyní tolik mluví, bude minimální, protože Evropa opravdu není hlavním znečišťovatelem. Nehledě na to, že vliv člověka na změnu klimatu je přinejmenším sporný. Výsledkem tak bude jen regulacemi a daněmi sešněrovaná ekonomika, která ani v době růstu nebude moci naplno využít svůj potenciál a dopady dalších krizí budou ještě drtivější. A svět bude Evropské unii dále utíkat.
Jako jediné řešení vidím odchod z tohoto přeregulovaného spolku a vydobytí si možnosti nastavovat si pravidla tak, aby byly prospěšné především pro občany naší země.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
