Dlouhé roky sleduji, jak málo lidí u nás ví, co je to Lisabonská smlouva. Co všechno nám sebrala, aniž bychom o takové změně mohli rozhodnout. Smlouva, která jako politický podvod změnila za našimi zády pravidla hry v Evropské unii, do které jsme vstupovali. Pokusím se vám to vysvětlit.

Představte si, že vlastníte byt nebo dům. Je váš. Dům je součástí nějaké čtvrti. Byt je třeba v paneláku. To není podstatné. Podstatné je, že je váš. Že vám patří. Podstatné je, že všechno, co je v něm, vám patří.

Jednou jste se rozhodli, že ve spojení s jinými vlastníky by vám mohlo být líp. A tak jste se dali dohromady a vstoupili do společného klubu. To je fér. V tom klubu je vás 28. Platí v něm zásada, že si dál budete rozhodovat o svém majetku. O vašem domě, bytu a veškerém vybavení uvnitř nesmí rozhodovat jiní vlastníci.

Když chcete a je to pro vás výhodné, můžete občas v klubu postupovat společně. Když se vám ale návrhy jiných nelíbí a jsou pro vás nevhodné, nikdo vás nemůže donutit k tomu, abyste se svým majetkem udělali něco, co nechcete. Máte právo veta. A přesně do takové Evropské unie jsme vstupovali v roce 2004 na základě referenda.

V roce 2009 začala platit Lisabonská smlouva. A o té už jsme rozhodovat nesměli. Přijali ji jiní lidé za našimi zády. Jak se to stalo?