Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já se omlouvám za poněkud drsnější hlas, ale ostré ovzduší v Jeseníkách během včerejšího výjezdního zasedání se podepsalo na mých hlasivkách.

Dovolte mi krátce představit rámcovou pozici vlády přijatou k normám pro orgány rovného zacházení. V českém kontextu je orgánem pro rovné zacházení veřejný ochránce práv. Úvodem bych rád sdělil, že se jedná o dva návrhy směrnic, které jsou však výrazně provázané a obsahem prakticky totožné. Každý návrh ale vychází z rozdílného právního základu.

Každý návrh ale vychází z rozdílného právního základu, který se pak projevuje i v procesu jeho přijímání. První návrh je založen na článku 19, odstavci 1. o fungování EU, který se týká zákazu diskriminace obecně. A bude přijímán jednomyslně se souhlasem EP.

Druhý návrh je založen na článku 157, odstavci 3. Smlouvy o fungování EU, který se týká zásady rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách práce a zaměstnanosti. A bude přijímán kvalifikovanou většinou se spolurozhodováním EP. V této fázi jsou však oba návrhy projednávány orgánech rady společně, a proto byla k oběma přijata jedna rámcová pozice.

Cílem obou návrhů je posílení kompetencí orgánů pro rovné zacházení tak, aby mohly efektivněji přispívat k rovnému zacházení a chránit před diskriminací ve všech členských státech EU. Návrhy přinášejí pravidla pro nezávislost a dostatečné financování orgánů. Dále stanovují jejich pravomoci v oblasti prevence a zvyšování povědomí. Návrhy rovněž řeší přijímání a šetření podnětů a vydávání závazných rozhodnutí či nezávazných doporučení. K tomu mají mít orgány pro rovné zacházení k dispozici dostatek oprávnění a kompetencí. A ostatní orgány mají mít odpovídající povinnost spolupráce.