Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové,

tohle je taky zajímavá věc. Většina té interpelace se de facto týká toho, že jsem interpelován za to, že jsem podal jako poslanec návrh zákona. Tak já myslím, že to je moje právo a můžu to vysvětlit, potom já to rozvedu, ale tady mě trošku zaráží, že - a já nechci nikomu ubírat nějaká práva, která má dána - ale my jsme v situaci, kdy je tady v legislativním procesu zákon, mimochodem zítra je druhé čtení, a místo toho, abychom tuto diskusi o jeho obsahu vedli v rámci, prvního, druhého, třetího čtení, tak je to předmětem interpelace na ministra vnitra. Nic proti tomu, je to asi možné, ale já se jenom nad tím pozastavuji, proč pan poslanec zvolil tuto taktiku a nezvolil taktiku standardní, zejména u zákona, kde já se přiznám, že já vůbec nechápu tu pozornost, kterou tomu pan poslanec věnuje, zase, nechci mu nijak brát jeho práva, ale to je jeden z mála zákonů, kde není vůbec žádný problém. To je zákon - já se ho pokusím ještě jednou osvětlit, jakkoliv už to tady bylo předmětem debaty - který napravuje jednu obrovskou komplikaci, kdy hasiči, když zasahují u dopravních nehod a tudíž potom je jim vyplácena kompenzace nebo náhrada za to jejich působení, tak doteď s tím bylo spojeno neuvěřitelné množství papírů. Každá pojišťovna jiný formulář, ten hasič nebo ti hasiči, když přijeli na místo, tak místo toho, aby se mohli věnovat tomu, k čemu tam jsou, to znamená, aby odstranili ty následky, tedy až samozřejmě v případě, pokud nezachraňují lidské životy, tak musel tam jeden z nich pobíhat s fotoaparátem, aby to všechno zdokumentoval, pak, když se tedy všechno vyřešilo, vozovka se uklidila, přijeli na stanici, tak místo toho, aby se mohli věnovat údržbě techniky nebo aby mohli cvičit nebo odpočívat, protože jejich práce je fyzicky náročná, tak si velitel zásahu sedl k počítači, stahoval fotky z toho foťáku a začal vyplňovat formulář. Ten pak odeslal na příslušnou pojišťovnu a příslušná pojišťovna měla celou řadu zaměstnanců, pravděpodobně odborníků na dopravní nehody nebo na požární ochranu, kteří procházeli ty fotografie a procházeli ta hlášení z toho místa a psali zpátky příslušnému veliteli zásahu - a proč jste tam byli se dvěma auty, proč tam nebylo jenom jedno a jak to, že jste tam vysypali tolik toho sorbentu a tak dále, a ten velitel zase musel odpovídat. A vznikla z toho neuvěřitelná administrativa, která - já, když jsem nastupoval do funkce, tak jsem si objel ty stanice a ptal jsem se hasičů, čím jim můžu pomoct a unisono zaznělo, zbavte nás těch papírů.

Tak já jsem nešel standardní cestou, že bych to rovnou bouchnul do Sněmovny jako návrh zákona, ale šel jsem za Kanceláří pojistitelů, šel jsem za pojišťovnami. A říkám: Helejte se, možná by bylo dobré se v tomto nějak dohodnout. A k mému překvapení pojišťovny řekly ano, nás to trápí taky. Protože samozřejmě tu administrativu, kterou dělají hasiči, tak dělají na druhé straně pojišťovny, ty pojišťovny si platí lidi, aby srazily náklady na co nejméně, aby uspořily.

Takže jsme vedli nějaké jednání, pojišťovny odsouhlasily původně úplně paušální platbu, to se nelíbilo Ministerstvu financí, ale to už jsme si vyříkali. Takže výsledek tohoto procesu je ten zákon, který jsem předložil. Proč jsem ho předložil jako poslanec? Protože to bylo nejrychlejší. A já jsem měl ambici, aby to platilo už od ledna příštího roku, protože každý měsíc, kdy ty hasiče zatěžujeme tunami papírů, tak jim vadí. Takže já jsem to chtěl udělal co nejrychleji. To je jediný důvod, proč jsem to takhle udělal. Navíc ve chvíli, kdy na tom byla shoda, kdy jsem tam neviděl žádný odpor. A jediný "útes", na který to narazilo, je pan poslanec Žáček, který byl mimochodem autorem toho, že dva kluby to vetovaly, protože já jsem to posílal devadesátkou. Kdyby to prošlo devadesátkou, tak už to dávno platili a ti hasiči už nemuseli skoro nic vyplňovat. Ale dobře, zase to je právo pana poslance Žáčka, které uplatnil v rámci jednání svého poslaneckého klubu a dohodli se ještě tuším s TOP 09 a šlo to třemi čteními.