Běženci prchají před válkou. Vypukla v Sýrii, v zemi náboženské tolerance, kterou otrávily bojové plyny chemických zbraní. Po prvním návalu soucitu si člověk musí položit otázku: jak lze na tohle rozumně odpovědět?
Jako občan se musím ptát, kde jsou dobré zkušenosti s přijímáním cizinců. Kde se v České republice podařilo úspěšně integrovat uprchlíky? Co bylo předpokladem takového úspěchu? A kde to naopak nevyšlo a proč? Předpokládám, že zárukou úspěchu nebyl jenom policista střežící hranice v uniformě, ale i někdo, kdo uměl přijmout, podat ruku, vyjádřit solidaritu a doprovázet den za dnem. Bez účinné pomoci spolků a odvážných lidí, co mají srdce, se žádná integrace nemůže podařit.
Mnoho z těch, co hledají spásu za mořem, muselo dát všechny úspory své i svých blízkých do rukou podvodníkům. Jak se rozhodovali? Co si představovali, že na konci cesty asi najdou? A jak žili tam, doma, ve městech nebo na venkově? Vyhodnotili všechna rizika a nástrahy cesty? Zajímalo by mě, kde je nějaká spolehlivá rešerše, která by ukázala, jaké měli informace a jaké hrozbě čelili, kdyby se naopak rozhodli zůstat.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.



