Jenom krátce se vyjádřím k tomuto a pak bych s dovolením načetl, budu dneska delší, legislativně technické úpravy, které k tomuto tisku je nutné donačíst, a k některým jeho pozměňovacím návrhům.

K tomu, co teď zaznělo, já jsem si vědom toho, že najít v České republice systém, který by opravdu jako adekvátně reagoval na to, co říká naše ústava, Listina základních práv a svobod, aby lidé, kteří opravdu mají handicap, který je výrazný, který znamená, že jsou výrazně odkázaní na pomoc jiné osoby, tak se nám to nedaří už zhruba těch 30 let. Hodně se o tom mluví. Vždycky se přijde a řekne se, no, ono by to chtělo, tak to budeme rozpracovávat. A pak se vlastně nikdy nedotáhly ty věci do konce.

Já netvrdím, že ten návrh, který jsem předložil, je geniální a řeší všechny problémy té problematiky. Ale je to výrazný krok k tomu, abychom alespoň u těch lidí, kteří opravdu se bez pomoci jiné osoby neobejdou, jsme jim dali prostor, aby měli tu osobní asistenci 12 hodin 7 dnů v týdnu. A je tam ještě mechanismus, který jasně říká, že ten člověk napřed vlastně si tu službu sám koupí, zaplatí, a my ji potom vždycky po uzavřeném měsíci profinancujeme a doplatíme z Úřadu práce. To znamená, je tam vlastně vytvořený mechanismus, který říká, je potřeba, aby ten člověk sám si vyhodnotil, že tu péči potřebuje, on si ji sám objedná, nakoupí, a my to doplácíme tak, abychom třeba nekomplikovali i věci kolem podpory de minimis a služeb obecného hospodářského zájmu.

Je tam účinnost na rok 2027 proto, aby případně po příštích volbách bez ohledu na to, jak dopadnou, bylo možné případně to nějak dopracovat, třeba i rozšířit na stupně nižší než stupeň čtyři, jak to navrhuji.