Dobrý den, dámy a pánové, vážené a milé senátorky, vážení senátoři, vážený pane předsedající.

Já děkuji za možnost vystoupit na této schůzi, děkuji, že to téma se otevřelo, protože bezesporu je dobře diskutovat, na druhou stranu si také myslím, že by bylo dobře hodnotit ty věci trošku objektivně, možná i v nějakém širším kontextu, nejenom ČR, ale vlastně celoevropském a celosvětovém, podívat se i do jiných zemí, jak se tam ta situace vyvíjí, jak jsou na tom, co udělali za opatření a podobně.

Já si troufám tvrdit, že přes všechny problémy, které samozřejmě podobné epidemie přinášejí, musím říci, že z mého pohledu, nebo nejenom z mého pohledu, ale myslím, že z pohledu řady odborníků v tomto kontextu je toto naprosto bezprecedentní, ta situace, kterou teď zažíváme, kterou tady nikdo nezažil, nikdo se s ní nikdy nemusel potýkat, to znamená, je to poprvé v historii možná moderního státu našeho, od, řekněme, druhé světové války, kdy tady čelíme takovéto zásadní epidemii, resp. nějaké krizové situaci, nejenom v kontextu ČR, ale samozřejmě i celého světa, protože my už dnes víme, je to i potvrzeno, že epidemie nemoci COVID-19 je už označena oficiálně, byť jsme to všichni tak trošku tušili, za pandemii WHO, že ta epidemie nebo ta pandemie se šíří na dvou kontinentech, že to epicentrum původní, které bylo v Číně, se teď přesunulo do Evropy. Když se podíváme na ta čísla, která jsou v jiných státech, tak je to skutečně velmi vážné. Situace v Itálii, situace ve Španělsku, ve Francii, v Německu a v dalších zemích. Tady musím říci, že, a jsem o tom přesvědčen, že ministerstvo zdravotnictví udělalo maximum pro to, abychom zareagovali adekvátně a včas, jsem přesvědčen o tom, že se tomu tak stalo. My jsme ještě předtím, než vůbec se u nás vytvořil nebo objevil jakýkoli první případ, což je relativně nedávno, tak jsme již se zabývali tou situací v Číně.