Vážení kolegové ministři, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

já teď jenom zvažuji, jestli mám reagovat na ty pesticidy, protože z hlediska životního prostředí samozřejmě bych byla ráda, kdyby se snižovaly pesticidy. Má to přece jenom vliv na kvalitu vod, na kvalitu potravin, negativní. Takže tolik k pesticidům. Není to teď předmětem mého představení činnosti, kterou Ministerstvo životního prostředí a já na Ministerstvu životního prostředí jsme po dobu osmi měsíců vykonávali.

Já, když jsem přebírala ministerstvo, bylo to v sobotu, tak mě vlastně zaskočilo pozvání na Radu pro životní prostředí v Bruselu, takže můj oficiálně první pracovní den místo v Praze byl v Bruselu. Absolvovala jsem jednání Rady pro životní prostředí, ale především moje první setkání s paní polskou ministryní Annou Moskvou, která okamžitě tam se mnou chtěla probírat Turów. A to jsem jí vysvětlila, že v žádném případě neřeším takové věci bez konzultace s místními samosprávami, ať už lokálními, nebo regionálními, a bez projednání s nimi. Takže to bylo moje takové první setkání s polskou ministryní a následně vlastně nejenom s ní. Potkala jsem hodně těch zahraničních evropských kolegů, s kterými už jsem se od té doby setkávala a potkávala, protože příprava na předsednictví není jenom týden dopředu, ale samozřejmě celé to pololetí jsem se tomu věnovala. A jeden z mých prvních mezinárodních výjezdů bylo na Slovensko, kde jsem se potkala s panem ministrem ve Skalici a řešili jsme spolu problematiku, která souvisí s protipovodňovou ochranou na Moravě a společných chráněných krajinných oblastí. V Bruselu, jak jsem byla na tom jednání rady, jsem se vlastně potkala i s první kritikou přímo naší státní zemědělské politiky. Byla jsem upozorněna na to, že je nutné buď požádat o posun termínu k odevzdání přepracované státní politiky zemědělské, anebo tedy ji přepracovat do konce roku, takže při návratu velmi intenzivně jsme projednávali na vládě potom posun toho termínu. A tím vlastně začala dopředu deklarovaná spolupráce Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství. Jak pan kolega Zdeněk Nekula říkal, společně jsme ještě předložili do vlády projednání plánů pro zvládání povodňových rizik a národních plánů povodí na dalších šest let.

Následně jsem tedy jela na setkání se starosty regionu Hradecka a Frýdlantska a s hejtmanem Libereckého kraje, kde jsme probírali záležitosti kolem podmínek dohody o spolupráci k řešení vlivu těžby v dole Turów. Tu jsme velmi intenzivně projednávali. Jela jsem i do Polska původně k závěrečnému projednání podmínek. Jednání nebyla jednoduchá a neshodli jsme se na některých podmínkách. Nakonec bylo nutné, aby do jednání vstoupili i premiéři obou našich zemí. A dohoda byla podepsána 3. února. Dohoda, kterou jsme podepsali, z mého pohledu byl asi nejvyšší čas, protože vzápětí vyšlo stanovisko generálního advokáta Evropského soudního dvora, ze kterého vyplývalo, že náš úspěch u soudu by nebyl až tak jednoznačný, jak se potom snažily především některé nevládní organizace říkat, které tvrdily, že bychom získali pravděpodobně víc peněz a větší nějaké podmínky. Není tomu tak. Stanovisko generálního advokáta je samozřejmě zveřejněno, neustále říkalo, že vyhráli bychom soud, ale jenom na tom, že by Polsko bylo uznáno z porušení v zásadě zákona o podávání informací a pozdním zveřejnění a pozdním informování České republiky o rozhodnutí o prodloužení těžby, které vlastně v průběhu procesu, který se proti nim vedl, tato opatření administrativní napravila.