Smysluplně trávit svůj volný čas přitom potřebují jako sůl všechny děti. A o těch ze sociálně vyloučeného prostředí to platí ještě několikanásobně víc. Dětem je potřeba se věnovat a rozvíjet jejich schopnosti. Školákům je třeba pomáhat s doučováním a puberťáky zabavit tak, aby z nudy a beznaděje nesáhli po drogách. Stojí to minimální finanční prostředky. Efekt je z dlouhodobého hlediska k nezaplacení.

Nevěnovat se dětem považuji za zločin páchaný na mladé generaci. Teprve v těchto dnech – po několika letech – se schyluje k tomu, že se město dohodne s neziskovou organizací, která se bude dětem věnovat. Platí, že kdo si hraje, nezlobí. Organizované mimoškolní aktivity dětí tak určitě přispějí i ke snižování sociálního napětí mezi převážně romským sídlištěm a „většinovou“ protější stranou ulice. Skrze kontakty s dětmi se totiž také lépe navážou kontakty s jejich rodiči.

Výhodný byznys s chudobou se u nás rozjel zejména za Nečasovy vlády. Politici z tehdy vládnoucích stran měli plná ústa toho, jak znemožní zneužívání sociálních dávek. A přitom kvůli nim mezi lety 2009 a 2013 stoupl jen doplatek na bydlení víc než čtyřnásobně.