Němcová (ODS): Prezident republiky jedná výsostně účelově

Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pane ministře, kolegové ze Senátu,

dovolte mi, abych začala své vystoupení v podstatě faktickou poznámkou, kterou jsem nemohla pronést ve chvíli, kdy by bylo záhodno, protože dnešní formát našeho jednání byl specifický, to znamená, že ještě předtím, než byla otevřena rozprava, v níž mohou zaznívat faktické poznámky, zde bylo asi deset přednostních práv nebo vystoupení s přednostním právem, která zabrala spoustu času, zazněla zde spousta věcí, na které by bylo možno reagovat . Já jsem na část z nich chtěla reagovat, ale faktickou poznámku tehdy uplatnit nebylo možné. Takže teď reaguji na něco, co zaznělo v rozmezí 10.20 až 10.40 h., bylo to vystoupení pana místopředsedy Sněmovny Tomia Okamury, který nazval našeho kolegu parlamentního senátora pana kolegu Lásku obskurním raketýrem.

Myslím si, že přispěje k politické kultuře, ke vztahu mezi námi, ke vztahu mezi naší komorou a komorou horního parlamentu, když budeme ctít nějaká pravidla. Dokonce pan senátor Goláň ve svém úvodním slově řekl "věnujte se tomu, co jsme vám napsali, o co vás žádáme, abyste se k tomu vyslovili", ale vystříhejme se prosím, řekl to i ve vztahu k sobě, "vystříhejme se prosím osobních útoků", načež opět byla zahájena rozprava tímto útokem. Za sebe se panu senátorovi Láskovi omlouvám, myslím si, že takhle to být nemá. My si můžeme sdělovat své názory a můžeme je mít velmi odlišné, nemusíme spolu souhlasit, ale ta společenská pravidla by nám měla pomoci k tomu, abychom ta svá stanoviska mohli říkat na nějaké úrovni.

Nyní k tomu, co máme projednávat. Senát jako celek nám předložil žalobu, která, kdo jste si ji - a nepochybuji že většina z nás si ji pročítala, věnovala se jí -, má 55 stran. Je to komplikovaný - z mého pohledu (nejsem právník) je to v některých částech komplikovaný právní text. Dodám, že tato žaloba má osm bodů, ve kterých jsou vymezeny skutky, které senátoři, členové horní komory Parlamentu České republiky považují za důležité pro to, aby detailně popsali to, jak s výkonem své funkce zachází prezident Miloš Zeman.

V tom bodě a), který mě samozřejmě zajímal, protože jsem pamětník těch věcí, bych chtěla přičinit některé konkretizující poznámky. Nemění se tím vůbec význam toho bodu, ale možná pomůže naší společné úvaze, když si tuto dobu připomeneme trochu detailněji.

Bod a) - pracovně ho nazývám úřednická vláda Jiřího Rusnoka a dalších přátel Miloše Zemana.

Některá data: 17. června roku 2013 podává demisi vláda premiéra Petra Nečase. Pak probíhá týden vyjednávání mezi politickými stranami, uvnitř Poslanecké sněmovny, mezi parlamentními stranami a prezidentem republiky. O tom, které ty okolnosti, jak a v jakém složení by mohla vzniknout nová vláda. Je to zhruba týden. Osm dní po demisi vlády Petra Nečase, tedy 25. 6., jmenuje prezident Miloš Zeman Jiřího Rusnoka premiérem.

V tom týdnu, kdy ta jednání probíhala, vznikly některé požadavky ze strany prezidenta. Jedním z nich bylo, že si přeje, aby vytvořená většina, kterou jsme deklarovali, byla stvrzena písemně 101 podpisem poslanců, kteří chtějí podpořit vznik nové vlády na tom konceptu, který jsme tehdy oznamovali. Prezident tento seznam 101 podpisů dostal. Okamžitě na to reagoval tím, že mu to nestačí, že potřebuje, aby těch 101 podpisů bylo notářsky ověřeno. Řekli jsme mu, že to neuděláme, protože to odporuje všem myslitelným pravidlům vztahu jednání parlamentu a prezidenta republiky.

Takže výsledkem bylo, že fiktivně prezident republiky vedl jednání o tom, zda by mohla vzniknout vláda, o které věděl, že se může opřít o většinu v Poslanecké sněmovně a mezitím už vyjednával svoji vládu, což dokládá to, že vznikla týden, osm dní poté, kdy byla podána demise Petra Nečase.

Jmenoval tedy Jiřího Rusnoka. Ten krátce na to představil ministry své vlády. Byli to všichni přátelé Miloše Zemana, z tehdejších dob. V dnešní vládě zasedají dva tito přátelé. Ministryně spravedlnosti současná Marie Benešová a ministr zemědělství Miroslav Toman. Ti byli v té úřednické vládě Miloše Zemana. K tomu chci dodat ze svého pohledu, zcela jistě subjektivního, ale jsem o tom přesvědčena, že toto byla svévole prezidenta republiky, kterou chtěl obejít parlament. Věděl, že je tady většina, která může potvrdit vládu, která by se opírala o většinu v Poslanecké sněmovně. Která by umožnila Poslanecké sněmovně plnit její funkci, tedy kontrolovat vládu, tak jak jí ukládá Ústava.

Tento princip prezident záměrně obešel. Vznikla tak tedy vláda jeho přátel, kterým byl z nějakých důvodů zavázán za podpory, kterých se mu dostalo v prezidentských volbách. Dodám jenom, že 7. srpna nezískala důvěru Poslanecké sněmovny vláda Jiřího Rusnoka. Ale zůstala u vlády až do 29. ledna 2014. 7. srpna 2013 nedostala důvěru. A do ledna, do konce ledna 2014 zůstává u vlády.

Mezitím ale byly parlamentní volby. Ty probíhaly ve dnech 25. a 26. října 2013. Volby vyhrála tehdy Česká strana sociálně demokratická. Jejím lídrem byl Bohuslav Sobotka. A následovalo to, co všichni víme, lánský puč, protože pan prezident si nepřál jmenovat Bohuslava Sobotku premiérem. Proto vytvořil uvnitř své kdysi strany takový vnitrostranický puč, vybral si ty, které do vlády chce, a tím pádem se zasekla všechna možná logická a solidní vyjednávání o tom, jak vláda vznikne. A Jiří Rusnok vládl až do toho ledna 2014. Tedy sedm měsíců od demise vlády Petra Nečase. Tři měsíce od voleb. K tomu dodám, pro vaši úvahu, že tehdy prezident Zeman ve velmi složité politické situaci potřeboval osm dní na to, aby vedl jednání, která vedla k sestavení nějaké vlády. Teď nechám stranou jaké. Zatímco - a to byla jeho, stoprocentně jeho vláda, tu měl sfouknutou hned, tam nebylo vůbec nad čím přemýšlet. Za osm dní tady byla na stole.

Zatímco, když bylo po volbách a měl respektovat vůli voličů, většinu v Poslanecké sněmovně, tak mu trvalo tři měsíce, než umožnil nastoupit vítězi voleb, sestavit vládu a nastoupit do funkce předsedy vlády. Myslím teď Bohuslava Sobotku. A když už to porovnám ta vyjednávání s tou komedií, kterou jsme byli svědky během letošního léta, kdy k odvolání a nominování jednoho ministra kultury potřeboval pan prezident dva měsíce, tak to už mluví samo za sebe.

Ta lánská schůzka, která je obsažena v bodu b) ústavní žaloby - já ji hodnotím jako opravdu snahu prezidenta republiky ovlivnit a upozadit Poslaneckou sněmovnu a rozhodovat podle toho, jak on chce tu vládu mít sestavenou. V tom vidím kolizi s ústavním rozdělením mocí. Pak je tady bod d). Vláda Andreje Babiše bez důvěry. Opět některá data. Parlamentní volby se konaly 20. a 21. října 2017. První vláda Andreje Babiše byla jmenována 13. prosince 2017. Nezískala důvěru a vědělo se, že nezíská důvěru. A to se stalo 16. ledna 2018. V tu chvíli byl opět pověřen Andrej Babiš vyjednáváním, sestavováním. A jeho první vláda vládla v demisi, tady vládla pět měsíců.

Uměle udržována prezidentem republiky, který nevyvíjel dostatečnou aktivitu k tomu, aby umožnil vznik nové normální vlády, která by se mohla opřít o většinu v Poslanecké sněmovně a taková jednání ani nevedl. Došlo z mého pohledu k jednoznačnému omezení funkce Sněmovny a dodám k tomu, že ještě na rozdíl od toho roku 2013, kdy byly ty absurdní požadavky o nutném seznamu 101 podpisů notářsky ověřených, tak v případě Andreje Babiše žádný takový požadavek... nebo byl formálně vznesen, ale potom od něj prezident ustoupil a řekl, že nic takového nepotřebuje. Z toho je vidět jeho odlišný přístup k jednotlivým aktérům na politické scéně. A dá se z toho dovodit, že ten, kdo mu je sympatický, tak mu vytváří podmínky, aby na té politické scéně mohl fungovat lépe, než ti druzí.

Bod f) - tlak na justici. Nemohu si odpustit aktualizovat ta zjištění, s nimiž přicházejí senátoři o vývoji aktuální. Protože jsme svědky toho, že poté, co bylo zastaveno trestní stíhání ve věci Čapího hnízda pana předsedy vlády Andreje Babiše, tak prezident republiky velmi vehementně, dramaticky vyzýval k tomu, aby se nedej bože nikdo k tomu nevyjadřoval, ať už z opozice, ať už z občanů, jak je nesmírně důležité nechat konat orgány činné... řízení potažmo celou justici bez jakéhokoliv tlaku, aby mohly opravdu svobodně a nezávisle rozhodnout.

To všichni podepíšeme. To se dobře říká. Nikdo nepřizná, že by si myslel, že by to i mohlo být jinak. Ale prezident sám proti těmto slovům se ukázal ve světle svých činů. Vždyť tady máme popis toho, jaký tlak vyvíjel na justici ve chvíli, kdy předseda Nejvyššího správního soudu doktor Josef Baxa dostává od prezidenta nabídku do vedení Ústavního soudu za to, když ve věci, která se prezidenta, v níž je činný, když tam zamhouří oko a rozhodne ji ve prospěch prezidenta. To přece je úplně enormní porušení povinností a vztahů, které mají panovat mezi mocí výkonnou, zákonodárnou atd.

Tady je jednoznačná, jednoznačná dramatická role prezidenta republiky, který destruuje nezávislost naší justice a orgánů činných v trestním řízení a vyvíjí na ně přímý tlak. Je tady bod g), což je výměna kultury. Už jsem se ho trošku dotkla. A v podstatě bych řekla, že o něm mluvila většina z nás jako o jednom z těch bodů, které mají nejvyšší relevanci, úspěch na to, že by mohly u Ústavního soudu uspět ve smyslu, že zde došlo skutečně k porušení Ústavy. Je to ta výměna ministra kultury. K tomu dovolte dva citáty.

Ústavní právník Jan Kysela, citát z 18. 7. 2019, Blesk. Cituji: "Ptáte-li se mě na konkrétní případ ministra Staňka, tak jelikož si myslím, že povinnost prezidenta republiky je nepodmíněná, a že ji tedy nesplnil už po dobu více než šesti týdnů, tak nemám žádnou pochybnost, že prezident republiky už po řadu týdnů Ústavu porušuje. Mám pocit, že jí porušuje hrubým způsobem, protože jí porušuje vědomě. Pravidlo, které porušuje je mimořádně důležité." Takže z mého pohledu podmínka pro podání ústavní žaloby ze strany Senátu se souhlasem Sněmovny je splněna.

Druhý citát. Ústavní právník Jan Wintr, 20. 7. 2019, televize Nova, Televizní noviny. Cituji: "Podle mě to je evidentně hrubé porušení Ústavy, protože Ústava jasně říká, že prezident míněno, je povinen odvolat ministra na návrh předsedy vlády. Ignoruje to ustanovení Ústavy stejně, jako kdyby policie zítra přišla do Lán zatknout prezidenta za zneužití pravomoci úřední osoby s tím, že přehlídne v Ústavě, že prezident má imunitu.

Podle mě to je evidentní, hrubé porušení Ústavy. A jsem přesvědčen, že Ústavní soud by tak rozhodl, pokud bude ta ústavní žaloba podána." To je k tomu bodu, který popisuje události kolem výměny ministra kultury. Myslím, že není k tomu co dodávat. Snad pouze to, co mě zaujalo v úvodu během těch vystoupeních s přednostním právem, kdy vystupovala paní kolegyně Kateřina Valachová se stanoviskem poslaneckého klubu ČSSD, kdy nemám to úplně přesně, ale ve stenozáznamu si každý z vás může zjistit, jak přesně slova volila. Řekla, že stanoviskem poslaneckého klubu ČSSD je to, že došlo k porušení Ústavy v tomto bodě, tedy neodvolávání ministra Antonína Staňka, na tom že je shoda.

Vezmu-li to tedy vážně, tak shoda senátorů, části Sněmovny a expertů se projevuje v tom, že byla v tomto bodě porušena Ústava a jak jsme byli upozorněni v úvodu, stačí jeden bod z té žaloby, který může vést k tomu, aby Ústavní soud mohl vynést nějaký verdikt, a my tím Ústavním soudem nejsme, to zde bylo opakováno mnohokrát, a je důležité, aby Ústavní soud tuto materii do ruky dostal a aby nám řekl, kde skutečně ty mantinely leží.

V bodě H je popis dalších dílčích skutků, mezi něž bychom každý z nás mohli přiřadit ještě něco z toho, jak pozorujeme, že prezident republiky svou funkci vykonává nebo nevykonává. Já se zastavím u jednoho bodu, který v souvislosti s 30. výročím znovunabytí svobody a demokracie v naší zemi považuji za velmi důležitý. Týká se toho, že prezident republiky odmítl jmenovat některé profesory s odůvodněním, které se vztahuje k jejich působení před rokem 1989. Mínil tím spolupráci s StB a členství v komunistické straně. Já určitě toto vidím jako vadu, ale divím se, proč prezident republiky, když mu toto vadí, se stejným přístupem a konzistentně nepřistupuje úplně ke všem. Jak to, že mu tato vada nevadí u současného premiéra, která je úplně stejná? Jak to, že mu tato vada nevadí u předsedy parlamentní strany, která tuto vládu podporuje? Není jejím členem, ale písemně se zavázala, že ji bude podporovat. Jde o stejnou vadu. Tam prezidentovi republiky nevadí, tyto osoby bere jako ty, které chce preferovat, opakovaně říká, že Andreji Babišovi dá kdykoliv jmenování opět, o předsedovi oné nejmenované politické strany /ale všichni víme, že mluvím o KSČM a jejím předsedovi Vojtěchovi Filipovi/ nemá pochybnosti, že by měl být tím, kdo bude tuto vládu dále protežovat a držet.

Tato nekonzistence je pro mě zarážející a dokládá to, že prezident republiky jedná výsostně účelově, a to nikoliv v zájmu toho, co potřebuje demokratická společnost, co potřebuje vztah moci zákonodárné, moci výkonné a moci soudní, ale jedná přímo proti tomu a tyto vztahy destruuje.

To by mohl být i závěr toho, co jsem si tady poznamenala jako věci, které chci zmínit. Jsem přesvědčena o tom, že Senát udělal dobrou práci. Nemusí uspět. Tato debata, která trvá už řadu hodin, ukazuje, že naše pohledy se liší. Může nám Ústavní soud říci - a řekne-li, tak já za to budu velmi vděčná - v čem jsme se mýlili, v čem jsme měli pravdu, ale nikdo jiný než on nám to nemůže říci. Proto považuji tuto práci za velmi cennou.

Dokonce sama pro sebe si říkám - byla bych velmi ráda, kdyby skutečně ta žaloba dospěla k Ústavnímu soudu, protože by to byla logická tečka za těmi spory, které se ve společnosti vaří, za těmi úvahami, které vedeme mezi sebou, protože by přišlo nějaké rozřešení té věci. Jestliže k tomu nedojde, svět se jistě nezboří, ale ta cennost toho materiálu pro mě zůstane v tom, že bude existovat nějaký opravdu přesný detailní popis toho, jak v jedné historické etapě si počínala hlava státu a jak nebezpečně destruovala nejenom ústavní pořádek, ale v důsledku toho také celou společnost, která - když jsem mluvila o tom 30. výročí vzniku - určitě směřovala k něčemu jinému než k tomu, aby se musela zabývat tím, jestli platí základní věci, tedy první zákon naší země, Ústava, a jestli ten, kdo ji má dodržovat první, tedy hlava státu, tak koná nebo nekoná.

Je mi velmi líto, že toto jednání musíme vést, ale z mého pohledu Miloš Zeman se opravdu podílí na destrukci Ústavy a záměrně, cílevědomě, opakovaně a soustavně koná tak, aby oslabil roli Poslanecké sněmovny.

Děkuji vám za pozornost.